Až tu k nám přišla krásná podzim. Vybarvila stromy pestrobarevnými barvami, vysušila listí pod nohama, obdarovala všechny bohatou úrodou. A nezapomněla, samozřejmě, ani na sportovní děti. Darovala jim teplé, tiché, slunečné počasí.
Na sportovním stadionu se připravují na závod, na sportovní maraton. Trenér lehké atletiky dohlíží, aby děti běžely správně:
Vasili, dívej se dopředu, zvedni bradu! Petře, záda rovně, neklání se dopředu! Mašo, lépe si pružiň nohy, nedělej dlouhé kroky! Iro, pomáhej si, více mávej rukama!
Děti běží po kruhové dráze, snaží se. Vyvíjí se v nich silný charakter, získávají vůli.
A vedle na lavičce sedí Zlomyslná a pozoruje:
S kým se spřátelit? S kým si pohrát na rozmazlenou? Půjdu si k Iře, ona přiběhla poslední do cíle.
Ahoj, Iro! Je ti trapné být poslední? Copak jsou tak rychlí! Nekamaráď s nimi, pojď a budeme se na všechny zlobit.
Řekla Zlomyslná, něžně objala Iru a táhla ji k lavičce. Ale nečekaně ji Ira odstrčila:
Dnes jsem poslední, ale zítra přiběhnu první! Budu se velmi snažit.
Tvrdohlavě prohlásila.
Podzim se radoval, že Ira tak odpověděla, a daroval jí růžové tváře, aby byla Ira ještě hezčí.
Zlomyslná těžce si povzdechla a vrátila se na svou lavičku:
Nudí se mi sedět sama a nic nedělat.
Vidí, že Vasili se zakopnul a padl na běžeckou dráhu.
Aha, teď se s ním spřátelím.
Pomyslela si Zlomyslná a přišla k Vasilovi a ptá se:
Proč neplačeš, nekřičíš? Nebo ti to nebolí?
Velmi to bolí, ale umím trpět.
Proč trpět, hloupečku, křič hlasitěji, dupej nohama. Pak tě budou litovat a dají ti medaili.
Ne, sportovci neplačou a medaile se dávají za výkony. Odejdi Zlomyslná, nebudu s tebou kamarádit.
No a já ji ani nepotřebuji!
Odsekla Zlomyslná a odešla pryč.
Podzim fouknul teplým větrem na Vasilovu ránu a sluneční paprsky ji zahladily. Bolest ustoupila.
Zase sedí Zlomyslná na lavičce a pozoruje, jak se děti trénují, Petr předbíhá Mašu. A v její duši se zrodil lstivý plán.
Zlomyslná doběhla Mašu a šeptá jí do ucha:
Strčni Petra stranou a ty přiběhneš první.
Maša to udělala, strčila Petra. Petr se neudrží, podvrtl si nohu a padl.
Maša přiběhla první a čeká chválu a odměnu. Ale trenér ji z nějakého důvodu zlosteně pozoruje. A podzim se zamračil. Tmavé mraky zatáhly oblohu, kolem se stmavilo.
Jen Zlomyslná chválí Mašu:
Bravo, chytračko, přesně tak, vítězství za každou cenu.
Obrátila se Maša a viděla, jak Petr sedí na zemi a nemůže si vstát.
A Zlomyslná šeptá:
Sám si je zavinil, neudrží se, slaboch!
Mašě bylo Petra líto, opatrně k němu přistoupila a zeptala se:
Hodně to bolí? Pojď, pomůžu ti.
Maša podala kamarádovi ruku. Petr se jí chytil, pokusil se vstát, ale neudrží se, padl a zasténal bolestí.
Nemohu stoupat na levou nohu.
Promiň mi, prosím, Petře! Promiň, nechtěla jsem, aby to takto skončilo.
Přistoupil trenér, vzal Petra do náruče a nesl ho do zdravotnického stanoviště. Maša stála zmatená a nehybně: "Co jsem to jen udělala???" — točilo se jí v hlavě.
Nemusíš si dělat starosti! Hlavní je, že jsi přiběhla první, raduj se!
Snažila se ji povzbudit nově získaná přítelkyně.
Ale v Mašině srdci nebyla radost, naopak jen hořkost a tíha z vlastního činu.
Nepotřebuji vítězství za takovou cenu! Odejdi Zlomyslná, od tebe jsou jen neštěstí!!!
Maša se rozplakala. Nikdo se nechtěl kamarádit se Zlomyslnou, tak se tam nudí a hledá si nové přátele. A když je najde, podzim pláče a zalévá zemi deštěm.
