Jednou si Vlček ušpinil své chlupaté tlapky.
Máma Vlčice to všechno viděla a říká mu:
Synáčku, umyj si tlapky.
Nechci, je to dobré i tak.
Odpovídá Vlček.
Vlček se vydal na procházku lesem, vidí, že na mýtince sedí Lištička a hraje si s míčem, říká říkanku:
«Můj veselý skákavý míč,
kam ses to rozběhl tryskem?
Žlutý, červený, modrý,
nedoženu tě!
Lištičko, Lištičko, pojď si se mnou hrát!
Řekl Vlček.
Lištička se zaradovala:
Samozřejmě, ve dvou je to veselejší.
Ale co to? Jakmile se Vlček dotkl míče, zůstaly na něm stopy od jeho špinavých tlapek.
Ne, s tebou si hrát nebudu, máš tak špinavé tlapky, že jsi mi ušpinil můj oblíbený míč.
Řekla Lištička.
Vlček šel dál, došel k řece, a tam Želva na její hladině pouští bílou loďku a recituje básničku:
«Námořnická čepice, provaz v ruce,
táhnu loďku po rychlé řece.
Skáčou za mnou žabky v patách,
prosí mě: „Svez nás, kapitáne!
