V hlubinách temného a tajemného lesa, tam, kde se stromy sklánějí k sobě jako staří strážci tajemství, stojí opuštěný dům. Měsíc se sotva prodírá hustým listím, aby osvětlil jeho větrem ošlehané zdi a zavřená okna. Tento dům stojí na samé hranici mezi světy lidí a tajemných bytostí a jeho historie obrostla temnotou a pověstmi.
Kdysi dávno tam žil starý čaroděj jménem Mordekajr. Byl mocný a tajemný. Jeho síla mu stačila k tomu, aby se spojoval s temnotou skrytou před zraky obyčejných smrtelníků.
Ve svém domě Mordekajr prováděl strašlivé rituály. Časem ho vášeň pro magii proměnila v temnou bytost. Propadl touze po moci a nesmrtelnosti, začal studovat staré svitky a hledat zapomenutá kouzla.
To ho dovedlo k otevření brány do světa temnoty a stínů. Mordekajrova chamtivost pustila na svobodu síly, které nikdy neměly opustit svá pouta.
Od té chvíle se kolem čarodějova domu začaly dít podivné a hrozivé věci. Stromy se kroutily a nabývaly zlověstných tvarů a zvířata mizela nebo se měnila k nepoznání.
Místní obyvatelé se tohoto kusu lesa dodnes straní a každý, kdo se odvážil přiblížit k domu, tvrdil, že slyší tajemné šepoty a vidí blikající stíny.
Jednou se skupina odvážných kamarádů rozhodla ověřit pravdivost pověstí a vydat se na tajemné místo. Když se v noci sešli u ohně, začali si vyprávět strašidelné příběhy o tom, co se stalo s těmi, kdo vstoupili do čarodějova domu.
První příběh ― o chudákovi jménem Havel
Havel se rozhodl najít poklady, které měly podle pověstí ležet v Mordekajrově državě. Sebral odvahu a vstoupil do domu kouzelníka. Uvnitř bylo spousta záhadných artefaktů a starobylých svitků.
Havel bloudil místnostmi, dokud nevešel do velkolepé síně, která v něm vzbudila hrůzu.
Stěny byly pokryty vyřezanými runami a symboly, které slabě zářily jako hvězdy na noční obloze. Uprostřed síně stál oltář ozdobený prastarými artefakty, které zářily tajemným světlem.
Na oltáři ležela malá truhlička vyrobená z drahokamů. Zdálo se, že sama příroda přikládá této věci zvláštní význam.
Opatrně otevřel truhlici a Havel objevil něco, co mu srdce rozbušilo vzrušením.
Uvnitř ležel svitek ovinutý zlatými nitěmi. Symboly na svitku pulzovaly, jako by byly živé.
Havel už nebyl sám sebou. Začal luštit prastará písma. Jeho mysl zaplavily proudy vědomostí, které odhalovaly tajemství světa a magie. Existence dávných bohů, zapomenuté artefakty, vládci temnoty, kteří se po staletích spánku snažili probudit, to vše se mu v hlavě míhalo jako jasné záblesky.
S každým slovem Havlův pohled zamlžoval, dech se mu zadrhával a srdce tlouklo stále rychleji. Ponořil se do světa, kde čas a prostor ztratily význam a jen poznání a magie zůstávaly věčné.
Havel přesto cítil, že jeho vědomí se s každým slovem stává zranitelnějším vůči prastarým silám. Cítil, jak jeho duše pronikala do temnoty a chladu, které vycházely ze svitku. Byla to tma, která se snažila pohltit jeho rozum a ovládnout jeho bytost.
Jasné záblesky starobylých zjevení utichly, ale děsivé vize a hrůzné obrazy se mu začaly míhat před očima. Viděl zlověstné postavy zahalené mrakem a slyšel šepot dávných zaklínadel. Pochopil, co je to za svitek, ale bylo už pozdě.
Od té doby už Havla nikdo nespatřil, jen někdy v lese v temných nocích slyšet jakoby jeho výkřiky.
Druhý příběh ― o dívce jménem Eliška
Mladá a statečná Eliška se rozhodla jít k Mordekajrovi, aby osvobodila svět od zlého čaroděje. Strávila noc v temném domě a ráno ji našli s pohaslýma očima a vlasy barvy sněhu. Nemohla promluvit ani slovo, ale její tělo vydávalo zlověstné šepoty.
Třetí příběh ― o mladém badateli jménem Leoš, který nevěřil pověrám a rozhodl se dokázat, že to vše je jen prázdný strach
Několik nocí strávil v domě kouzelníka a vše bylo v pořádku. Ale třetí noc Leoš zmizel a jeho stopa se ztratila v temnotě.
S každým dalším příběhem u ohně bylo čím dál chladněji a kamarádi začali cítit, že je něco obklopuje. Neviditelné. Zlé.
Les začal šeptat tajemná slova a vítr přinášel podivné zvuky, které nešlo rozeznat.
Když byl vyprávěn poslední příběh, kamarádi uslyšeli hluk z hlubin lesa. Otočili se k Mordekajrovu domu a viděli, že jeho zdi pulzují a blikají jako živý tvor.
Z temnoty začaly vycházet siluety ― stíny. Blížily se k přátelům a ti pochopili, že se probouzí něco strašlivého a mocného.
Srdce přátel bušila rychleji, dech se zpomalil a čas jako by se zastavil. Pochopili: buď tady a teď vstanou proti tomuto zlu, nebo se smíří s osudem a zmizí ve tmě navždy.
S rozhodností a odvahou, které mají jen skuteční hrdinové, vstali ze svých míst a začali číst kouzlo, které sloužilo světlým silám.
Kamarádi stáli kolem ohně, jejich srdce bušila v jednom rytmu, jako by se stala jediným celkem. V očích jim hořel oheň odhodlání a v duších plamen naděje. Jejich hlasy se spojily v mohutný sbor a vytvořily zvučný rituál, který volal k dobru a světlu.
Oheň se stal ohniskem jejich síly. A z ohně vystoupil sloup světla. Rozléval se kolem jako živá energie a naplňoval vzduch magickým zářením. Toto světlo obklopilo přátele a ti cítili, jak proniká do každé jejich buňky a naplňuje jejich těla silou a odhodláním.
Temné postavy začaly v tom světle mizet. Nejprve se jejich obrysy rozplývaly jako mlha a stávaly se neostrými. Potom světelný vír vystoupal vzhůru a začal pohlcovat tmu a zanechával jen prázdné skořápky bývalých temných bytostí.
Síly zla se bránily a bitva byla napjatá. Přátelé se nevzdávali. Věděli, že v tomto boji jde o víc než o jejich osudy, jde o osudy celého světa, kterého si tolik cenili.
Jejich odhodlání bylo ocelové a víra ve vítězství nezlomná. Hlasy zesílily a světlo od ohně zjasnělo.
Temný dům Mordekajrův se začal chvět, jako by pod údery mohutných kladiv. Zdi pulzovaly a z hlubin se ozývaly zlověstné zvuky.
Najednou dům ztuhl, jako by se jeho srdce zastavilo. Zlověstná entita začala mizet. Stíny, které se zdály nekonečné, zmizely a přátelé ucítili, jak se magie zla smršťuje a ustupuje dobru.
Srdce mladých lidí bušila silněji a jejich pohledy se jásavě setkaly. Pochopili, že zvítězili, a stálo to za to, udělali to společně. Pocit úlevy a radosti je naplnil a jako by z ramen spadl těžký náklad.
Světlo a radost naplnily svět kolem. Po dlouhé noci nastala nová éra. Přátelé se na sebe usmáli a jejich oči zářily.
Noc odcházela a ustupovala svítání. A strašidelný příběh odcházel spolu s ní, jako kouř od ohně. Síla přátelství přece dokáže porazit i ty nejhrůznější pohádky.