Jak vznikly Den a Noc
8 860

Jak vznikly Den a Noc

Autor:
Autorská poučná pohádka o dobru a zlu, o dni a noci, o čarodějnici a kouzelníkovi, o Měsíci a Slunci. Naučí předškoláky poslouchat starší a vysvětlí, proč ve dne nevidíme Měsíc a v noci Slunce.

Byla to dávná doba, kdy lidé ještě nevěděli, co je den a noc. Na návsi bylo světlo, a pak najednou přišla kromobyčejná tma a světlo vystřídala. Nebylo ani slunce, ani měsíce, ani hvězd. Lidem se žilo těžko. Ve tmě se i zkušenému poutníkovi snadno stane neštěstí.

V té nelehké době žili sestra a bratr. Sestřičku jmenovali Mařenka-Noc a bratříčka Honzík-Den.

Žili spolu dva. Nebyl nablízku nikdo z příbuzných, kdo by jim mohl pomoct. Starší sestra sama dohlížela na bratříčka-neposedu.

Nedaleko nich se usadila stará-přestará babička. Děti se zpočátku zaradovaly, protože se s ní moc chtěly kamarádit. Ale vrčivá sousedka je hned upozornila, ať se od ní i od jejího domku drží raději dál. Lidi nemá ráda, a obzvlášť ne piskláky.

Jestli vás uvidím ve své zahrádce, tak vás tou kopřivou prohřeju, že si to budete pamatovat celý život! ― hodila jim babička za zády.

Děti netušily, že jejich nová sousedka se jmenuje Zlobka-Beda.

Sestřičko, můžu si jít zahrát s míčkem? ― zeptal se zklamaný Den.

Jen nedlouho, za chvíli bude oběd, ― odpověděla Noc, a dej si pozor, k sousednímu domu ani krok!

Dobrá! ― zavolal chlapec a utíkal pryč.

Čiperka si hrála tak zapáleně, že míček nešťastnou náhodou hodil do zahrady zlé babičky. Chlapec viděl, jak žena kamsi odešla. Rozhlédl se, aby ho sestra neviděla, a přelezl plot.

Míček ležel vedle keře s jahodami. Honzík nikdy neviděl tak velké jahody! Zdálo se, jako by ho lákaly a šeptaly: „Jez, drahoušku, ať ti chutná!“ U nich doma na zahrádce byly jahůdky malinké a nesladké, kdežto tady jich bylo jako moře, šťavnatých a voňavých!

Jahod je tu hodně, nikdo si toho nevšimne, když ochutnám, ― rozhodl se chlapec.

Honzík vzal míček a spěchal domů. Byl přesvědčený, že se o jeho malém prohřešku nikdo nedozví, jenže babička hned poznala, že se za její nepřítomnosti v zahradě objevili nezvaní hosti.

K dětem se nešla hádat, jen v sobě schovala zlost.

Nic, až sem přijdeš zas, tak si promluvíme! ― bručela si pod nosem.

Zlobka-Beda nebyla obyčejná zamračená babička, ale pravá čarodějnice, která ráda lidem přinášela neštěstí. A její jahody byly kouzelné: kdo je ochutná, ten přijde o klid, protože mu pak bude jahod chybět pořád a pořád!

Tak se to stalo i chlapci. Začal špatně spávat. Pořád se mu zdálo, jak jí jahody. Sestra nechápala, proč se bratříček najednou stal smutným a tichým, a on svou tajemnou pravdu mlčky skrýval.

Po třech dnech trápení si Honzík všiml, že babička odešla z domu, a hned zamířil k jejímu plotu. Rychle se přes něj přehoupl a běžel k záhonu. Ale ještě ani nestihl utrhnout jahodu, když se objevila paní domu.

Tak zdravím, nezvaný hostu! Přišel jsi ochutnat mé jahody, tak ochutnáš kopřivy! ― vykřikla zlostně čarodějnice a zamávala na něj náručí pálivé trávy. Ale v poslední chvíli zlé babičce chytila ruku chlapcova sestra.

Přiběhla právě včas: když uslyšela křik, hned poznala, kde je její bratr.

Nesmíte, slyšíte? ― řekla Noc rázně, ale klidně. ― Jestli si od vás něco vzal, zaplatíme to. Ale svého bratra bít nedovolím!

Nedovolíš? Vždyť víš, kdo jsem? ― babička se tak rozzuřila, že kopřivy vyhodila. ― Tak to ne! Sami jste si to zavinili!

Slova čarodějnice nebylo možné rozeznat. Zahřmělo a děti slyšely jen jedinou větu:

Už se nikdy neuvidíte!

Tak se na nebi objevila dívka Měsíc a tmavá denní doba se na její počest začala říkat Noc. Stýskalo se jí po bratříčkovi a často plakala, a její slzy se proměňovaly v jasné studené hvězdičky.

Sestra už nemohla bratra vidět, protože se stal Sluncem na nebi, a světlé denní době lidé začali říkat Den.

Nešťastným dětem chtěl pomoct stařičký a hodný kouzelník Soumrak-Svítání. Jenže jak? Čarodějnicino kouzlo přece nešlo zrušit.

Kouzelník našel východisko. Opustil svět lidí a usadil se na nebi. Od té doby tma už nepřichází náhle na místo světla, a mezi Dnem a Nocí se objevil soumrak: večer ten večerní, za svítání ten ranní.

Teď při západu slunce Den občas stihne sestřičku pozdravit a za svítání si děti někdy mohou i popovídat.

Ta setkání jsou sice krátká, ale udělala z bratra a sestry šťastnější děti. Teď vědí, že u toho druhého je všechno v pořádku. A není to přece to nejdůležitější pro lidi, kteří se navzájem milují?

Pověz mi, Noci, šeptem pohádku,
co skrýváš ve tmě tajně dál:
jak nasazuješ si svou masku
a v tichu bratra hledáš stál

Vás rozdělila zlá čarodějka,
a dřív jste byli spolu rádi!
Však vaše setkání za svítání
šepne: „Jeden druhému jste drazí!“

Obejmeš svého milého bratříčka,
jak krátké je to setkání, škoda!
A hle, už jeden kluk ti ukradne
pár oblaků, co dohromady táhnou.

Taková je pro blízké lidi dola.
Den i Noc se vždy ženou dál.
A při svítání jen na chvíli setkání.
Takové, milý příteli, to je dál.

Pohádka Jak vznikly Den a Noc je k dispozici ve formátu FB2 pro telefony, tablety, počítače a čtečky e-knih.
Podobné pohádky
Jak se Kolobok seznamoval na internetových stránkách
Jak se Kolobok seznamoval na internetových stránkách
I Kolobok bývá osamělý. Proto se rozhodl — zaregistruji se na seznamce. Tím to všechno začalo. Moderní poučný příběh o tom, jak se Kolobok seznamoval na internetu
5 777 3
Jak si zajíc a vlk vyměnili ocasy
Jak si zajíc a vlk vyměnili ocasy
Poučný moderní příběh o tom, jak si Zajíc a Vlk vyměnili ocasy. Co z toho asi vzejde?
31 933 3
Pohádka o princezně a drakovi
Pohádka o princezně a drakovi
Moderní pohádka o jedné princezně, která se strašně moc bála děsivého draka. Ale jednoho dne překonala strach a rozhodla se ho navštívit... A tak získala nového přítele.
12 439 1
Pohádka o třech koláčích
Pohádka o třech koláčích
Král jednou řekl svým dcerám — upečte mi každá koláč k mým narozeninám. Dvě budoucí princezny úkol splnily, ale třetí přišla s prázdnýma rukama. Z autorské pohádky se dozvíte proč
5 431 3

Chcete dostávat upozornění na nové pohádky?

↑