Vysoko v horách žili orli, hrdí ptáci. Bylo jich celé pleme. V jedné rodině se vylíhlo mládě.
Maminka orlice svého synáčka velmi milovala. V jejich rodině dlouho žádné potomstvo nebylo a na miminko čekali několik let. Nakonec duch hor slitoval nad milujícím párem a poslal jim jediné vejce. Tatínek s maminkou je střídavě zahřívali ve svém velkém hnízdě na nejvyšší skále.
Zatímco tatínek orel sháněl potravu, maminka hýčkala a chovala dlouho očekávaného synáčka. Uplynuly tři měsíce a ptáče povyrostlo. Měl začít samostatně žít: učit se létat, lovit a shánět obživu.
Otec orel chtěl se synem začít cvičit a učit ho rozumu. Maminka orlice ho ale neustále odrazovala, že synek je ještě malý, ať si v hnízdě pobývá, na lov je ještě brzy.
Orel svou družku miloval a nemohl jí odporovat. Dál létal pro kořist pro sebe, pro ženu a syna. Sousedé a příbuzní se začali orla ptát: „Copak, tvůj dědic je nemocný? Proč z hnízda nevylétne? Proč s ním neděláš lekce, proč ho neučíš shánět potravu? Proč je u tak velkého ptáčete pořád matka?“
Orel nevěděl, co příbuzným odpovědět.
Jednoho krásného dne se orli sletěli k hnízdu. Chtěli vidět vyrostlé ptáče a nabídnout pomoc rodině příbuzného.
Jakmile se přiblížili k hnízdu, vyletěla orlice a zakryla svým tělem syna.
On je ještě malý, na učení je brzy! My s otcem ho krmíme, ať ještě vyroste.
Orli byli velmi překvapeni, podle jejich výpočtů byl ptáček už velký. A tu uviděli, jak se orlík postavil na nohy. Byl vysoký a při těle.
Co to děláš, matko? Svou láskou zmaříš život mladému orlu! Nenaučili jste ho létat ani se starat o sebe. Copak je chromý?
Mladý orel zakřičel na staré příbuzné.
Jsem mladý orel. Chci být králem hor! Chci sedět ve svém hnízdě a pozorovat orly, vysoké hory a dění kolem.
Orli se zasmáli:
A jak budeš lovit? Jak si budeš shánět potravu?
Tak mi ji budete postupně nosit. Vždyť budu vaším králem! ― hlasitě zakřičel.
Ale ale, podívejte se, král mluví, ― smáli se orli ještě hlasitěji.
Tu se vrátil tatínek s kořistí.
Co se tu děje? ― zeptal se.
Váš ptáček chce být naším králem i králem hor, ― smáli se orli, ― a sám ani létat neumí. Jak jste to mohli dopustit? Nezvládli jste výchovu jediného syna! Takové věci vidíme poprvé. My jsme hrdí a nezávislí ptáci.
A tu orli převrátili hnízdo. Jedni ptáci drželi matku, druzí otce. Tlustý mladý orlík začal padat do propasti. Roztáhl křídla, ale mávat jimi ho nikdo nenaučil.
Matka orlice zaúpěla:
Zachraňte mého syna! Teď se rozbije o skály.
Hrdý otec zavřel oči a neřekl ani slovo.
Moudří staří orli ale nedovolili, aby zahynul rozmazlený mladý ptáček. Přiletěli, chytili ho pod křídla a pomohli mu přistát na velkém kameni.
Tak vám to řeknu, rodiče. Vašeho syna si vezmeme, naučíme ho létat, shánět potravu a lovit.
Matka orlice zaúpěla:
Bez synáčka umřu!
Nic se neděje, za měsíc vám ho vrátíme, sám přiletí. Nepoznáte ho!
Orli odnesli mladého orlíka daleko do jeskyní. Uplynul měsíc.
Rodiče seděli v hnízdě a stýskali si po synovi. Matka hodně zestárla a onemocněla. Otec byl neustále u ní a bál se, že se ze stesku zcela složí.
Hle, přímo k nim letí mladý orel, statný a krásný, v zobáku nese kořist, mladého zajíce. Přiletěl a usadil se v hnízdě.
Dobrý den, maminko a tatínku! Tak jsem se vrátil. Přinesl jsem vám jídlo jako dárek. Starší mě naučili všemu, co má vědět horský orel. Teď se o vás budu starat. Děkuji vám! Ale svou chybu nikdy neopakuji: nebudu slepě milovat své děti, vždyť slepá láska může přivést k neštěstí...
