V jednom dalekém království se stala neštěstí: zemřel prastarý král. Oplakali ho, jak se patří, ale život musí pokračovat. Společně rozhodli, že dál bude vládnout jeho dcera. Ale nepatří se, aby děvče samo spravovalo království, a proto vyhlásili do všech sousedních království: hledáme manžela pro naši krásku.
A tehdy začali k dívce ze všech stran světa přijíždět nápadníci. První přišel nějaký východní princ. Opálený, s bělostným úsměvem — a těch darů, co přinesl… A fontánu, ze které stříká pravá čokoláda, a šaty z hedvábí. A slova lil medová:
Odvezu si tě, budeš mou ženou.
A je pravda, co říkají, že už máš pět manželek?
Odpovídala mu princezna.
Ty budeš ta nejmilejší. A království tvého otce připojíme k mému.
Vyhýbavě odpovídal princ.
A tehdy se mu v očích rozsvítil zasněný pohled. Princezna hned pochopila, co ho zajímá, a nařídila ho vyhnat z dvora.
Další princ přišel odkudsi ze západu. Přinesl princezně drahokamy s neobvyklými kameny, které zářily jasněji než slunce. Jenže v jeho očích byla naprostá touha, a rozzářily se jen tehdy, když řeč přišla na věno. Třetí, pátý, desátý — všichni byli stejní.
Tehdy se princezna rozzlobila a utekla od nich do zámeckého parku. Jenže tam ji dohonil nějaký mladík.
Ty jsi ta princezna?
Okouzleně se zeptal. Dívka jen přikývla, a tehdy mladík poklekl na jedno koleno a daroval jí růži.
Pak je tohle pro tebe.
Jen jedna růže? A kde je hedvábí, všelijaké drahokamy?
Princezna ušklíbla.
Promiň, mám toho málo. Ale tuhle růži jsem pěstoval léta, pro svou jedinou a milovanou.
Mladík sklopil hlavu.
Máš málo, tak chceš zbohatnout na účet mého otce, že?
Po tváři princezny se skutálela slza. Běžela vpřed — a zakopla o vyčnívající větev.
Mladík přiběhl k princezně, ale ona nemůže vstát, už se celá rozplývá v slzách. Vzal ubožačku do náruče, opatrně a něžně, jako starožitnou nádobu, a nesl dívku do zámku. Tam, míjeje stráž, ji hned přinesl k lékaři.
Ale ani potom dívku neopustil. Princezně zakázali chodit, a on byl rád, že může být nablízku. Nosil vodu, hostil ji ovocem a vždycky ji uklidňoval. Tak se k sobě připoutali, a pak se nečekaně pro všechny vzali.
A tento pár žil v dobru a štěstí, moudře vládnul království. Nikdy se nehádali, k závisti sousedních království.
