Ahoj, můj mladý posluchači. Jsem pohádka o zvířatech, která mluví různými jazyky. Teď se dozvíš, proč kočky nečiřikají jako ptáčci a psi nebučí jako krávy.
Poslouchej pozorně a zapamatuj si to dobře... Ach, ale ty přece nemáš vousy! Tak tedy... Vrub si to za uši! I když ne, nemusíš si nic vrubovat do takového malého hezkého nosíku. Prostě si zapamatuj, proč všechna zvířata mluví jinak. Domluveno? Tak poslouchej.
Kdysi dávno všechna zvířata mluvila jedním jazykem. Ano, ano! Už si ani nepamatuji, jak to znělo lidskému uchu. Možná "blum-blum" nebo "purli-čurli". Nebo "dyščik-kabydyščik". Nebo dokonce zpěvně: "pu-u-učiki-pučiki, pu-u-učiki-lapučiki". Bylo to tak dávno, že si to nikdo přesně nevzpomene.
Hlavní bylo, že si všichni rozuměli. Například jde medvěd přes pole, velkýma tlapama "ťup-ťup", a včela volá:
Pozor! Uhni na zztranu! Já zzdezzz zbírám nektar!
A on - hop! - uhnul tlapou, nešlápl na kvítek se včelkou. Nebo jiný příklad: malý zajíček si zahrál, zabloudil. Přišel k říčce a ptá se karase:
Pro-promiňte, pro-prosím vás. A na kte-které straně je můj ze-zelený kopec s ko-kopretinami?
Karas odpovídá:
Bul-bulký kopec za bul-buližším dubem. Bulž se neztrácej!
Určitě ti už vyprávěli, že zvířata ráda přicházejí k vodě. Napít se, vykoupat se, a prostě se pokochat řičkou nebo jezerem. Je to velmi užitečné a příjemné! A tak to uvolňuje, že občas začnou ve teplé vodičce probírat svá tajemství.
V době, kdy různá zvířata mluvila stejně, ryby věděly všechno o všech. A samy rády povídaly. Proto začaly vyzrazovat cizí tajemství.
Jednoho dne prozradily divočákům, co slyšely od vlků, kam půjdou na lov. Druhý den vykecaly veverky, co slyšely od divočáků, kde nasbírat hodně žaludů. Příště vyžvanily sovám, co slyšely od veverek, jak maskují dupla.
Den za dnem - a zvířata už neměla žádná tajemství. Všechna ukrytá hnízda a nory přestaly být tajemstvím a už nemohla chránit své majitele. Všechny málo známé mýtinky s bobulemi a oříšky rychle pošlapali. Začal se dít nepořádek, všude se usadila nevraživost.
A nejvíc se zvířata rozzlobila na ryby. Tak jim řekla:
Kvůli vašim drbům není život k vydržení, tlachalky! Kéž byste si spolkly jazyky a už nikdy nepovídaly nesmysly!
Ryby se urazily, že na ně křičí. Vzaly - a spolkly si jazyky! A dodnes s nikým nemluví.
Ale zvířata už nikomu nevěřila. A rozhodla se vymyslet si tajné zvuky. Myšky začaly pištět, aby nikdo nepoznal, kde mají nové nory. Ptáci začali cvrlikat, pískat a zpívat, aby ostatní nepoznali, o čem si povídají. Lišky jen frčely na okolí a potichu štěkaly mezi sebou.
Brzy všichni zapomněli, jak se dřív spolu domlouvali. Teď už jen žáby rozumí kvákání a vlci - vlčímu vytí. A ryby jen mávají ploutvemi a ocasy, ale nahlas nic neříkají. Tak se kvůli cizím drbům zvířata pohádala a ztratila společný jazyk.
Je už pozdě soudit, kdo byl víc vinen. Možná neměli v přítomnosti cizích probírat své záležitosti. Možná neměli vyzrazovat cizí tajemství všem kolem. V každém případě se obojí od té doby považuje za neslušné.
Doufám, můj mladý posluchači, že si dobře zapamatuješ, k čemu vede zbytečné tlachání. Pečlivě přemýšlej předtím, než něco řekneš. Jinak ztratíš společný jazyk s přáteli a blízkými - a pak budeš litovat.
A já jsem moc unavená, půjdu spát. Dobrou noc!
