Žila-byla nábytkářská rodina: malý synáček — stolička, maminka — jídelní židle, tatínek — kancelářská židle, babička — měkké křeslo s dekou a polštářkem a dědeček — houpací křeslo. A měli pejska — taburet.
Malou stoličku často prosili, aby šla na procházku s taburkem, protože všichni ostatní byli zaneprázdněni.
Maminka — jídelní židle — vařila oběd pro rodinu. Tatínek — kancelářská židle — celý den pracoval v kanceláři. Babička — měkké křeslo s dekou a polštářkem — pletla měkké dečky pro ostatní židličky. Dědeček — houpací křeslo — četl chytré knihy, zamyšleně se houpal a vrzal. Občas šel na procházku, ale už byl starý a nemohl držet krok se stoličkou a taburkem.
Pokaždé po procházce maminka — jídelní židle — říkala všem, aby si pořádně umyli nožičky, aby neušpinili podlahu v domě a aby neonemocněli. Obvykle malý synáček poslouchal a pečlivě se myl, s mýdlem a někdy dokonce s houbičkou.
Ale jednou přišel domů, podíval se na nožičky a rozhodl se, že jsou stejně čisté. Venku bylo sucho a čisto, proto si myslel, že se neušpinil. A to znamená, že se vůbec nemusí mýt.
Sedá si ke stolu a maminka — jídelní židle — se ptá:
Umyl sis nožičky?
Ano, maminko!
Odpověděl malý synáček-stolička.
Šikovný jsi. Tak pojď obědvat.
Sedli si k jídlu. Najedli se a babička — měkké křeslo s dekou a polštářkem — říká stoličce:
Teď se musíš umýt a můžeš jít si hrát.
Dobře, babičko!
Odpověděl malý, ale rozhodl se, že se neušpinil, proto hned utekl ke hračkám. A neumyl se.
Sedí si, hraje si s hračkami a cítí, že ho nožičky svědí. Poškrábal se, ale nepřestalo to. A čím dál, tím víc to svědí! Rozhodl se zeptat dědečka — houpacího křesla — protože ten hodně čte a všechno ví. Přiběhl a říká:
Dědečku, proč mě tak strašně svědí nožičky?
A umyl sis je?
Zeptal se dědeček — houpací křeslo.
Ne. Ale proč je mýt, když jsem je neušpinil?
Smutně odpověděla stolička. A dědeček říká:
Mýt se musíš i tehdy, když špínu nevidíš! Protože mikroby jsou tak maličké, že je nelze vidět bez mikroskopu. Určitě je třeba umýt ručičky a nožičky po procházkách, před jídlem a po záchodě, i když vypadají čistě. A ty ses neumyl, takže jsi onemocněl. Musíme rychle k nábytkovému doktorovi!
Z práce se právě vrátil tatínek — kancelářská židle. Vzal malou stoličku a hned ji odvezl k nejlepšímu truhlářovi — tak se říká nábytkovému doktorovi.
Truhlář se podíval na nemocné nožičky, poklepal kladívkem a říká:
Kvůli špíně se tady usadili červotoči. Musíme tyto nožičky odříznout a udělat nové. Ale došlo mi vhodné dřevo. Proto vezmu stoličce opěradlo a z něj udělám nové nožky.
Rodina židliček byla smutná, že jejich dítě bude teď chodit bez opěradla. Ale bylo třeba ho rychle zachránit, než červotoči poškodí všechno ostatní.
Truhlář dlouho něco odšroubovával, pилil, vyřezával, brousil, zašroubovával. A udělal stoličce skvělé nožičky! Zdravé a pevné. A malý synáček si od té doby vždycky-vždycky myl nožičky před jídlem, po záchodě a po procházkách.
A teď už víš, proč všechny stoličky stojí na pevných nožičkách, ale úplně bez opěradla.
