Malý dráček I, bratříček Di, pozorně poslouchal vyprávění sestřičky o novém kamarádovi, světlovlasém chlapci Tomáškovi, o jeho pohostinné babičce a o chutném rybízu, který roste u nich na zahrádce.
Jednoho časného rána se vyklouzl z domu-paláce dráčků, který stál v pohádkové zemi, a vydal se tam, kde Di potkala nové kamarády.
Letí, letí a vidí: zahradu, babičku a chlapce. Jenže chlapec není světlovlasý, ale tmavý a nějaký malinký.
Dráček I přistál opatrně, schoval se do rybízu a sedí tiše-tiše. Poslouchá.
Vašku, Vašíčku, kde jsi? ― volá babička. ― Ztratila jsem tě! Ten je ale neposeda-křeček! Ještě před vteřinou jsi byl vedle mě a teď nic…
„Dobře si pamatuju, že kluka se jmenuje Tomášek, a tohle je jiný kluk,“ pomyslel si dráček I.
Vašku, kde jsi? Pouštíš králíky z klece?
Babička šla ke králičím klecím a nahlas začala říkat:
Chlapec statečný náš Vašek,
za bílý ocásek chytil
v kleci starého králíka…
Ale ty, králíku, pojď sem!
A neboj se mě ani trochu!
Chci si s tebou hrát,
na zahrádce tě pustím zas.
Utíkej bez ohlédnutí,
pojďme si hrát na schovávanou!
Dráček I tiše poletěl za babičkou.
Ach, tady jsi, křečku! Schoval ses? Utekl jsi babičce? ― našla žena vnuka a pokračovala ve svém veršování:
Vašek náš je křeček,
pusu nezavírá.
Jak přijde ze školky domů ―
hned žvýká, žvýká,
žvýká.
Má rád slaninu a maso,
od ananasu neodmítne ani kousek,
do pusy hází kompot,
chroustá jako hroch.
Vyroste a pochopí,
že u jídla je třeba mít rozum.
Trochu sní a hned
běží rychle do tělocvičny,
tam spálit kalorie.
Ty mrkev jsi alespoň opláchl? Utrhl jsi a hned do pusy? Myslela jsem, že jsi zase pustil králíky.
Ne-e, ― odpověděl chlapec a žvýkal mrkev.
„S kým se mám teď seznámit?“ pomyslel si dráček I.
Pojďme trhat rybíz. Brzy přijde máma, a my ještě nemáme ani kbelíky plné. Z čeho pak udělá pastilky?
Chlapec, žvýkaje mrkev, mlčky šel za babičkou.
Dráček to nevydržel. Tolik chtěl bobule, že přiletěl k Vaškovi.
Vážka! Vážka! ― vykřikl Vašek.
Babička se podívala, usmála se a odpověděla:
Vždyť je to náš známý dráček, nový kamarád Tomáška. Přiletěl na návštěvu, Di?
Jsem bratříček Di. Jmenuju se dráček I.
Malý kluk stál, žvýkal mrkev a mrkal. Asi byl velmi překvapen.
Taky ses ztratil? Odloučil ses od příbuzných? ― zeptala se babička.
Ne, ― zastyděl se dráček, ― přiletěl jsem, protože chci taky najít kamaráda a ochutnat bobule.
Ze stydlivosti se jeho jasně fialová kůže dráčka zbarvila do růžova.
Nestyď se, jez bobule. Nám to nevadí. Letos je velká úroda rybízu. Jsi krásný, dráčku I!
Když se rozčilujeme, nebo se bojíme, nebo máme starosti, měníme barvu kůže, ― začal vyprávět I a strkal si do pusy celou hrst červeného rybízu.
Neboj se a jez bobule po jedné, větvičky jíst nemusíš, nejsou dobré. Jen ty ses chtěl skamarádit s Tomáškem, a ten dnes není doma. A tohle je Vašek, je ještě malý. Přilétni za dva dny, Tomášek u nás bude na návštěvě, ― laskavě řekla babička.
Dráček I si pochutnal na bobulích, rozloučil se s novými kamarády a odletěl.
„Kéž bych jen nevyzradila dědovi, jinak si bude myslet, že babička z rozumu vypadla: s dráčky se seznamovat a krmit je rybízem,“ pomyslela si babička.
A kam vážka odletěla? ― zeptal se Vašek, když dojedl mrkev.
Není to vážka, ale dráček I, ― tiše odpověděla babička a začala sbírat červený rybíz.
