V zámku Školy kouzelníků se po ranním sčítání žáků zjistilo, že chybí jeden. Nejneposlušnější žák jménem Matěj zmizel. Po prohlídce jeho pokoje se ukázalo, že si s sebou vzal sešit s kouzelnými formulemi a alchymistickou soupravu pro kouzlení.
Zase on?! – rozhořčeně vykřikl ředitel Školy kouzelníků.
Jen se nelekněte, jen se nelekněte – spustila pospíšně zástupkyně Blanka, která přinesla špatnou zprávu.
Ředitel se zamračil. Jeho pohled jako vrtačka pronikal zástupkyni, milou a buclatou paní v letech.
Říkal jsem přece, že takoví jako on nikdy nebudou žít vedle nás, kouzelníků. Jeho úděl je mávat kyjem na bojištích, a ne poznávat pravdu bytí.
Nedělejte unáhlené závěry, vždyť znáte jeho tragickou minulost. Je to všechno dospívání – prosebným tónem řekla zástupkyně.
Už jsem unavený tlouct hlavou o zeď. Levni se nikdy nenaučí pokoře, a to je nejdůležitější při studiu magie – řekl ředitel a hleděl z okna.
Levni, lidé i kouzelníci odjakživa žili každý svým životem a do věcí druhých se nepletli. Pak ale zámořští dobyvatelé, kteří přicestovali přes moře, změnili běh událostí. Všichni se museli spojit, aby porazili Drevni, národ velmi zlý a chamtivý.
Drevni byli nezdařeným pokusem druidů. Jednomu bojovnému lidskému kmeni druidové slíbili nezranitelnost a sílu pomocí kouzel, ale podvedli a uvalili na ně kletbu dřevěné kůry.
Podle jejich plánu se válečníci měli přes noc proměnit ve stromy, jenže se něco pokazilo. Lidé obrostli kůrou a jejich ruce se proměnily v kořeny. Těmito kořeny Drevni pobili druidy a vydali se dobývat jiné končiny, protože jiný život už přijmout nedokázali.
Ale vraťme se do Školy kouzelníků. Tam se naplno připravovalo pátrání po neposlušném žákovi. Ředitel osobně rozhodl, že uprchlíka najde a veřejně ho vyhodí ze školy. A co není málo důležité, zabaví alchymistickou soupravu.
Proč za tím jdete sám? S tím přece skvěle pohnou starší žáci – s obavami v hlase řekla zástupkyně.
Tentokrát mě nepřelstíš, Blanko! Pamatuji si, jak jsi minule, když utekl, týden schovávala toho uličníka ve stáji. Počkala jsi, až vychladnu, a rozehřála mi srdce příběhem, jak ho našli jako nemluvně na bojišti, úplně samotného...
Ředitel zmlkl a jeho pohled se naplnil smutkem. Po chvíli ale pokračoval stejně přísným hlasem:
Tento svět je velmi krutý a pořádek v něm lze udržet jen zákony a neporušitelnými pravidly, která tvoji milovaní Levni neuznávají!
Blanka chtěla odporovat, ale ředitel ji rázně přerušil, jako by ji uťal:
Řekl jsem vše!
Za svítání se ředitel a dva starší žáci vydali hledat Matěje.
Že jdou správným směrem, potvrdil rybář, kterého potkali a u kterého se tajemným způsobem vynořovaly ryby z řeky a pečlivě se skládaly do vozu. Jediným pohybem ředitel zrušil Matějovo kouzlo a zastavil rybí pochod.
Ryby se probraly, začaly se kroutit a skákat zpátky do vody. Rybář rychle zavrtěl hlavou, zmateně se podíval na poutníky a zamumlal si pro sebe:
Tohle se mi jen zdálo. Asi bych měl jít do stínu.
Ředitel a žáci šli dál. Když se od rybáře vzdálili, jeden z žáků se zeptal:
Vážený pane řediteli, proč jste rybáři úlovek nenechal? Vždyť to bylo nepatrné kouzlo, které nikomu neublíží.
Nepatrná kouzla neexistují – odpověděl mág. – Myslíš, že nikoho nezajímá, že chudý rybář najednou má roční zásobu ryb? Jsem přesvědčen, že jeho život se zásadně změní, a ne k lepšímu. Objeví se lidé, kterým se takové náhlé zbohatnutí nebude líbit. Nakonec ho obviní z krádeže, protože jeho příběhu nikdo neuvěří.
Ale odkud víte, jak se lidé zachovají? Možná si ho začnou vážit? – s nedůvěrou se zeptal žák.
Žiju na zemi už dvě stě let a lidi znám – klidně odpověděl mág.
Uplynula půlhodina od setkání s rybářem. Poutníci vešli do vesnice a znovu narazili na stopy uprchlíka. Místní řezník odmítal prodávat maso a laskavě nabízel obyvatelům vesnice ochutnat své nejlepší zelí.
Může i tahle situace někomu přinést smutek? – zeptal se žák. – Vždyť je tenhle řezník v celém okolí známý svou hrubostí a špatnou povahou.
Než ředitel odpověděl, zrušil kouzlo na řezníkovi. Pak odvedl žáky stranou a řekl:
Vidíte jen jednu stranu mince. Vím, že tenhle řezník pracuje ve své krámě od dětství a maso nakupuje v sousední vesnici. Cesta tam je nebezpečná, je tam spousta lupičů a zlodějů. Všichni vědí, že s řezníkem je lepší se nepral.
Představte si, že řezníkem by byl nějaký hodný dědeček. Všichni by ho měli rádi, ale jen krátce. Při prvním setkání s loupežníky by přišel o zboží, a možná i o život. A vesničané by zůstali bez masa. Náš svět není černobílý, je v něm mnoho odstínů.
Dál všichni šli mlčky, když na ně vyskočil ten nedbalý žák, kterého ředitel hledal. Ve tváři měl strach.
Tam, tam… – koktal Matěj a snažil se něco vypravit.
Uklidni se – přísně řekl mág. – Řekni srozumitelně, před kým utíkáš?
Když se Matěj vzpamatoval, uvědomil si, že před ním stojí ředitel Školy kouzelníků. Nelekl se však, dokonce si s úlevou oddechl.
Asi jsem udělal velmi špatnou věc. Chtěl jsem obléct sochy pradávného do směšných šatů, aby lidé nesmutnili, když kolem procházejí, ale… – chlapec se odmlčel a nedořekl.
Vyprávěj všechno popořádku – klidně přikázal ředitel.
Našel jsem sochu pradávného krále – začal Matěj – a chtěl jsem ho oblékout do šaška pomocí nejjednoduššího kouzla, ale něco se pokazilo! Lidé, kteří šli kolem, se nějak rozzlobili a hnali se za mnou s vidlemi a kyji.
Vidíte, žáci – začal klidně ředitel – Matěj podlehl emocím. Myslel si, že nedělá nic špatného, a chtěl jen pobavit lid. Ale podívejte se, k čemu jeho jednání vedlo.
Pamatujte, že kdo má moc, musí se naučit myslet chladnou hlavou a přijímat rozvážná rozhodnutí. Dívat se na obě strany mince. Nevzal v úvahu, že sochy stojí na bojišti, kde zahynulo mnoho lidí, a tam není místo pro žerty.
Matěj celou dobu seděl se sklopenou hlavou a po tvářích mu tekly slzy. Ředitel k němu přistoupil, posadil se vedle něj a promluvil klidně, ale pevně:
Matěji, doufám, že sis z toho vzal ponaučení?
Vzal – tiše řekl lumpíček.
Tak hlavu vzhůru a jdeme napravit tvé chyby. Já promluvím s lidmi a ty zrušíš kouzla na sochách. A potom se vrátíme do školy.
Mohu se vrátit do školy? Ale já jsem toho napáchal tolik, co mám teď dělat? – smutně řekl žák.
Ředitel se na žáka laskavě podíval a tiše řekl:
Já jsem se na tebe díval také jen z jedné strany mince. Než se rozhodneme, neuškodí podívat se i na druhou stranu.
