Ty, kamaráde, vůbec nejsi módní. Nudný, šedý! – řekla jednou liška vlčeti.
A módní je jak? – divil se vlček.
No to jsi ale packal! – zvonivě se zasmála liška. – Ty neznáš ani moderní slova?
Znám slova: „dobrý den“, „prosím“. Na tahle slova se ptáš?
Těžký případ! – liška nastrojeně mávla tlapkami. – Ale máš štěstí: já se postarám o tvůj outfit!
O moje jméno? Ale já se přece jmenuju Vlček.
Ty mě prostě dostáváš! – liška protočila svýma chytrýma očkama. – Outfit je to, jak vypadáš! Tvůj styl, tvůj vzhled!
Tak to jsi mohla říct hned! Jo, jméno, outfit... Co já s tím mám dělat? – naštvaně řekl vlček.
Liška přinesla své módní časopisy a rozhodně se pustila do přeměny vlčete. Vlček ale, po pravdě, měnit se nechtěl.
Líbila se mu jeho šedá srst, ale mlčel, protože si myslel, že rudá módnice se nemůže plést a lépe ví, jak má vypadat.
Přeměna trvala celý den. Mezi tím liška vlčeti učila módní slova.
Pamatuj si, – důrazně říkala – „outfit“ je tvůj styl a vzhled, a „chillovat“ znamená odpočívat.
A musí to být zrovna chillovat? – povzdechl si vlček. – Nejde říct prostě: „Odpočívám“?
Hloupýnku, – namítla liška – to zní moc obyčejně. Chci ti jen dobře, budeš nejmódnější!
Lišwant, – pokusil se oponovat vlček – ale ty sama takhle nemluvíš!
A mně to ani netřeba! Já jsem přece tak výrazná! Ne každý má takovou srst jako já. Ale tobě to potřeba je. Jsi u nás nenápadný, šedivý, aspoň budeš vynikat!
Druhý den vlčete nebylo poznat. Srst měl pestrobarevnou – liška se snažila, obarvila ho do různých barev. Pomocnice se nedokázala rozhodnout pro jeden odstín, a vlček tak vypadal jako nějaký pohádkový zvířátko s červenými, žlutými, zelenými, fialovými a dokonce růžovými pruhy.
A mluvil ten tvor velmi podivně. Mnoho zvířátek se před ním raději schovalo. Vlček se divil, proč kamarádi, jakmile ho uvidí, utíkají na všechny strany.
Zastavil se na zahradě u starého zajíce – pozdravit a vyzkoušet v rozhovoru nová slova.
Ahoj, strýčku Zajíci, jak se vám líbí můj nový outfit?
Zajíc se lekl, upustil z tlapek lopatu, mrkal a řekl:
Promiňte, hnojivo nemám a cibuli nekupuji.
Ale já nic neprodávám, ptám se na outfit, – pokusil se vysvětlit vlček.
Outfit? – udiveně se zeptal zajíc. – Takovou zeleninu neznám!
Tohle není zelenina... Tohle je…
Hele, mladíku, jdi si svou cestou, tebe nechápu. Divný jsi nějaký! – nevydržel zajíc.
Vlček byl trochu smutný, ale pak si pomyslel: strýček Zajíc je už stařeček, proto ho nepochopil. Musí si popovídat s některým z kamarádů. Tu uviděl myšku Malinku:
Ahoj, Malinko!
Myška na vlčete zmateně hleděla.
Vždyť jsem to přece já, vlček!
Vlček? Vypadáš vůbec ne jako obvykle.
Módně? – usmál se vlček.
Spíš divně, – tiše odpověděla myška.
Vlček chtěl kamarádku překvapit novými slovy. Chtěl ji pozvat k řece, a proto řekl:
Nechceš jít k řece chillovat?
Chillovat, jak už vysvětlovala liška, znamenalo odpočívat, ale myška to nevěděla! V očích se jí zaleskly slzičky:
Jaký jsi zlý, vlčku! Vždyť víš, že mám alergii na papriku, a tím spíš na tak pálivé chilli papričky!
Vlček byl zaražen: myška plakala a on ani nevěděl, jak ji utišit.
Naštěstí zrovna přeletěla teta Sova:
Děti, co se stalo? Vlčku, to jsi ty? Co je to za vzhled?
Je to přece módní, – řekl vlček.
Spíš divně, – přísně řekla sova – a ty, myško, proč pláčeš?
On mě chtěl nakrmit pálivými chilli papričkami, a přitom ví, že mám alergii. A to se jmenuje kamarád! A-a-a…
Vždyť jsem tě ničím krmit nechtěl, – zmateně řekl vlček – jen jsem tě zval k řece odpočinout.
Ale řekl jsi to jinak!
Vždyť jsem řekl totéž: „Pojď k řece chillovat“. Jsou to módní, moderní slova.
Vlčku, – přísně řekla sova – myška ta slova prostě nezná. Ani já, abych se přiznala, je neznám. Kde jsi je vzal?
Z módních časopisů, – smutně řekl vlček. Pak vyprávěl, jak mu liška měnila vzhled. A jak mluvil se starým zajícem, a ten ho nepochopil.
Myška přestala plakat a začala se zvonivě smát. Sova se také rozesmála:
Vlčku, a líbí se ti tvůj nový vzhled? A ta módní slova?
Upřímně řečeno – ne, – vlček se také usmál, když pochopil, jak směšně vypadá, – svou šedou srst mám radši, a ta slova mi jsou stejně nesrozumitelná. Pořád je plítám a zapomínám, co znamenají.
Barva se za pár dní smyla a vlček zase byl vlčkem, a mluví zase jako dřív, protože je mnohem příjemnější, když tě lidé chápou.
Ano, moji milí, takhle to chodí. Dobře je, že jsme si všichni různí. A není třeba se stávat někým jiným, protože každý je jedinečný!
