Milé holčičky a kluci! Asi se trochu divíte, co je to za zvláštní název ― «Sladký les»? Odpověď je ukryta přímo v názvu. V tomto lese rostou vedle obyčejných stromů cukrové břízky s marmeládovými listy, květiny, kde místo pylu je sladký džem, trdelníkové stromy ― všechno se ani nedá vyjmenovat. A obyvatelé tohoto lesa jsou také neobyčejní: umějí mluvit, vymýšlet a samozřejmě kamarádit. No a teď, přátelé, pojďme se s nimi blíže seznámit. Tak vítejte v Sladkém lese!
Ačkoli byl Sladký les neobyčejný a rostly v něm sladkosti, roční období se tam střídala jedno za druhým ― přesně tak jako v obyčejném lese.
Medvídek Hopsálek, jeden z obyvatel Sladkého lesa, celým srdcem toužil uvidět zimu, přivítat Nový rok a dostat dárek od Dědy Mraze. Jenže jak? Vždyť celá jeho rodina v tuhle dobu tvrdě spala.
Víš, jak moc chci vidět zimu a tančit kolem stromečku ― povzdechl si Hopsálek ―, dostat dárek od Dědy Mraze…
A co ti brání přivítat Nový rok s námi? ― zeptal se jeho nejlepší kamarád, veverčí mládě Rychlík.
Vždyť já na zimu spím, Rychlíku! Přestaň se smát! ― málem až plakal medvídek.
Já se nesmívám. Nastavíme ti budík a Nový rok oslavíme spolu!
Opravdu?
Opravdu, opravdu. Radši se nauč nějakou básničku. Obrať se na mou sestru ― má celou knížku s novoročními básničkami ― vesele řekl Rychlík ― Dědovi Mrazovi ji přednesdeš u stromečku.
Hopsálek byl tak rád a tak šťastný, že se naučil celé tři básničky a pak každé ráno recitoval mamince a tatínkovi.
Uběhlo léto, podzim proletěl jako rezavá veverka a přišla zima, jako sněžný leopard na měkkých tlapkách.
Budík medvídka Hopsálka opravdu probudil, ale Rychlík místo toho, aby ho nastavil na večer, nastavil budík na ráno.
A kde je Děda Mráz, stromeček, tance, dárky? ― medvídek udiveně pozoroval sníh. ― Jsou ty dárky pod těmi bílými peřinami?
Ale ne, hlupáčku, ― smál se Rychlík ― teď je ráno, to všechno bude večer. A kolem ― to nejsou peřiny, ale sníh.
Sníh?
Ano, sníh! Pojď si hrát!
A na co se dá v zimě hrát?
Ty jsi nějaký divný! ― ještě víc se divil Rychlík. ― V zimě je přece tolik zábavy! Pojď nejdřív na kopec, sáňkovat!
Celé dopoledne kamarádi sáňkovali, domů odběhli jen na oběd a pak zase ven. A tam hra na koulovačku, bruslení, lyže! Kamarádi dokonce ulepili pár sněhuláků. Do Nového roku zbývaly už jen pár hodin.
Už brzy ― usmál se Hopsálek ― už brzy.
Přisedl si na stoličku, aby si odpočinul, ale ani si nevšiml, jak sladce usnul, a teď ho ani kamarádi, ani budík nedokázali probudit.
U stromečku zvířátka postupně recitovala básničky Dědovi Mrazovi.
Kde je ale Hopsálek? Viděl jsem ve svém křišťálové kouli, jak moc chtěl na stromeček, ― vesele řekl Děda Mráz ― básničky se učil.
Dědečku, on o tom moc snil, dokonce se naučil tři básničky, ale vstal brzy a celý den si tak užíval hry, že se unavil a usnul, ― povzdechl si Rychlík.
Nezlob se, Rychlíku, ― usmál se Děda Mráz ― tohle je dárek pro tvého kamaráda. Až se probudí v létě, bude vedle něj jeho zimní sen. Jsem na něj pyšný!
Ano, mé milé děti: když budete v něco věřit, zázraky se opravdu stanou, zvlášť o tom nejkouzelnějším svátku ― o Novém roce! Věřte, moji drazí, a snte!
