Davno, velmi davno existovaly dva světy: svět draků a svět lidí. Oba tyto světy se nijak nepřekrývaly. V každém z nich měli své vládce. Před několika lety se dohodli, že se nebudou vměšovat do cizích světů, ale budou žít každý na svém území. Tato dohoda se dodržovala po dlouhá léta.
Ve světě draků vládla královna Drak, která měla mocnou kouzelnou sílu. Ale používala ji jen zřídka. Měla malého syna Dráčka. A jako všechny malé děti, byl velmi neposlušný.
Jednoho dne se procházel lesem a překročil hranici světa draků. Ocitl se ve světě lidí. A Dráčkovi se velmi líbilo pozorovat, jak žijí lidé. Malý had se začal často navštěvovat svět lidí, ale vždy se snažil zůstat nepozorován.
Když se Dráčkova maminka dozvěděla, že její syn chodí na druhou stranu, byla v zuřivosti.
Nesmíš chodit do světa lidí.
Přísně řekla královna draků.
Ale proč, mami? Tam je to tak zajímavé, ani si to nedokážeš představit...
Začal říkat Dráček.
Nemůžeš. Nám je vstup do světa lidí zakázán a jim je zakázán vstup do našeho světa. Tím je konec.
Přísně řekla Dráčkova maminka a odešla.
Dráček byl smutný. Několik dní nechodil do světa lidí, ale pak přece jen neuposlechl svou maminku a začal se znovu občas navštěvovat nádherný svět lidí.
Ve světě lidí v té době vládl moudrý král Karel. Měl dceru, která byla neobvykle chytrá na svůj věk a velmi ráda čítala knihy, sedíc v zahradě. Odtud měla výhled na centrální náměstí a čas od času sledovala, co se tam děje.
Na královském dvoře sloužili rytíři, kteří chránili svět před útoky. V této armádě sloužil rytíř Didl. Snil o tom, že se proslaví svými činy. Jenže se mu je nedařilo provádět jako ostatním. A tak moc si přál vyniknout.
Jednoho dne, jak obvykle při hlídce ulic, si Didl všiml v hustých křovinách neobvyklé bytosti. Byl to Dráček. Strážce chytil pro něj neobvyklé zvíře a začal si z něj dělat legraci. Pak posadil malého hada do klece a odnesl ji na náměstí. Lidé přicházeli koukat na dráčka, mnozí do klece házeli kameny. A malí drzí chlapci dokonce bodali malou živou bytost tyčemi.
Princezna, když to viděla, hned běžela na náměstí a vzala si klec s malým drakem. Vypustila ho na svobodu a Dráček se okamžitě rozběhl do svého světa. Když se vrátil domů, vypravěl mámě, co se mu stalo. Vytkla mu, že ji znovu neuposlechl, a rozhodla se potrestat pachatele svého malého syna.
Použila svou neobyčejnou kouzelnou sílu a uvalila strašné prokletí na pachatele svého malého syna — Dráčka. Rytíř se v jednom okamžiku z krásného mladíka změnil v ošklivého tvora. Zachránit ho mohla jen princezna, která Dráčka zachránila.
Dráček byl potrestán za své neposlušnosti a nikdy více nechodil do světa lidí, když si vezl tvrdou lekci. Didl, když se stal malým ošklivým trpaslíkem, se stal předmětem posměchu a týrání okolních lidí. Všichni ho zraňovali, protože byl bezbranný. Nakonec ho, stejně jako on jednal s Dráčkem, zavřeli do klece a nechali na náměstí, kde si ho kdokoliv mohl hodit kamenem nebo se mu vysmívat.
Princezna, která zase seděla v zahradě a četla knihu, viděla tu hrůzu, která se děla na náměstí. Odešla k otci a vypravěla mu, co viděla. Král hned vydal Nařízení, které zakázalo stavět na náměstí klece s jakýmikoli bytostmi a tím spíše se jich týrat.
Princezna pak odešla na náměstí a osvobodila trpaslíka. A v okamžiku, kdy Didl vyšel z klece, se znovu stal krásným mladíkem. Takto byl Didl potrestán za svůj čin a pochopil, že nelze zraňovat ty, kdo jsou menší a slabší než ty.
