Žil byl chlapec jménem Ilya. Byl už docela velký, měl celých pět let! Byl to chytrý a poslušný chlapec, velmi zvídavý a skoro se ničeho nebál. Jen se trochu bál sousedova psa, doberamana jménem Gróf. Když Gróf vážně vykračoval na procházce vedle své paní, byl skoro stejně vysoký jako Ilya.
Na rozdíl od malého, vtipného klubíčka – teriéra Nordika, který veselě skákal před babičkou Lizou ze třetího vchodu, když s ním šla na procházku. S ním se Ilya rád hrál. Na schovávačku. Vesele se honili závodem po podzimním parku, společně se převalovali v podzimních listech a hráli si s míčkem.
Ilya míč hodil a Nordik ho našel a přinesl mu ho zpět. Maminka s babičkou Lizou seděly na lavičce a obdivovaly jejich přátelskou hru.
Ale pak se stalo, že Ilya nachladl a onemocněl. Ležel doma, celý rozpálený a nešťastný. Smutně koukal z okna a toužil po svém příteli Nordikovi. Maminka skoro neopustila postýlku, dávala Ilyovi čaj s medem a malinovou marmeládou, ale lékařka řekla, že musí dělat injekce, jinak se neuzdraví.
Ale Ilya se bál právě injekcí. Jakmile viděl jehlu, nebylo ho poznat. Obvykle poslušný a ochotný, začal křičet a vyrývat se, nebylo možné ho udržet. Nikdo s ním nemohl nic dělat, nesouhlas s žádnými dary a kategoricky nechtěl dělat injekce.
A tak to bylo i tentokrát. Po neúspěšném pokusu o injekci maminka opustila pokoj a Ilya usnul v slzách. Celou tuto scénu pozorovala jehličky v maminčině jehličníku, který ležel v krabičce na ruční práce na křesle, kde seděla maminka vedle Ilyovy postýlky a hlídala nemocného syna. Něco si šeptaly a zřejmě se dohodly, vylezly z krabičky a postavily se do řady kolem hlavy chlapce.
Největší Jehla tleskla do rukou a začala zpívat písničku:
Jehlová víla,
Přilétej rychle,
A našeho Ilyho
Zmenši rychleji!
Vezměme ho na ples.
Budeme se vesele točit,
Budeme zpívat a veselit se,
Budeme spolu slavit,
Vždyť se nás nemusíš bát!
Pak se v ovzduší něco zalesklo, objevil se lehký průhledný mráček a spustil se na spícího chlapce. Ilya začal rychle zmenšovat a brzy byl jen o málo větší než největší Jehla z maminčiny skříňky.
Když otevřel oči, Ilya nejdřív nechápal, kde se nachází. Byla tam velká, slavnostně vyzdobená síň, hrála tichá hudba a kolem procházely Jehly, které si vážně poklánely. Zmatl se a právě chtěl mít strach a začít plakat, když za ním uslyšel hlásek, který ho volal jménem. Ilya se ohlédl a vedle sebe viděl krásnou jedličku. Podávala mu své jehličky a usmívala se.
Ahoj, Ilyo! Tebe taky pozvali na ples?
Zeptala se.
Ahoj, Jedličko! Nevím, spal jsem a ocitl jsem se tady. Jaký je tady svátek? A proč je tady tolik jehel?
Jak, ty to nevíš?! Dnes slaví narozeniny Úplně první Jehly, Praroditelky všech jehel na zemi! Proto je tady tolik hostů, podívej se sám, koho všeho tady je!
Pak hudba zaznívala hlasitěji a slavnostněji a otevřely se dveře síně. Do síně vešla Úplně první Jehla. Byla to kostěná jehla, nebyla tak krásná a lesklá jako moderní ocelové Jehly, ale byla První, a to něco znamená!
Vymysleli ji v velmi dávných dobách, když lidé žili v jeskyních a nosili oblečení ze zvířecích kůží. A aby bylo pohodlnější nosit takové oblečení, lidé vymysleli, že budou kůže spojovat tenkými pásky a šlachami. A na to bylo potřeba udělat díru, k čemuž použili ostré kosti.
To se stalo před 35 tisíci lety. A teď žije v muzeu ve městě Celje v Jugoslávii. Všechno to jedličce vyprávěla Ilyovi, zatímco První Jehla pod potleskem kráčela ke svému křeslu, které stálo na vyvýšeném místě uprostřed síně. Jakmile si sedla, ceremoniář oznámil začátek slavnosti.
Do síně začali vstupovat pozvaní hosté. Jakých jen jehel tady bylo! Přijely všechny rostlinné jehličky – jedlové, borovicové, jedličkové, jehličky od tuje a saxaulu, akácie a kaktusu, dokonce i Růže poslaly své trny, aby pozdravily Kostěnou Jehlu. Pak vešly Jehly dikobrazů, ježků a ježurek. Za nimi kráčely Jehly mořských zástupců. Ryba-jehla přijela v luxusném akváriu, doprovázely ji mořské hvězdy, mořské lilie a trepavky. Ale mořští ježci si raději šli sami, s úctou nesouce své dary pro narozeninovou dámu.
Když prošli všichni zástupci živočišné a rostlinné říše, do síně vešly švadlenské jehly. Proces vedla Velká cikánská Jehla. Tak ji pojmenovali proto, že právě takovou jehlou kdysi dávno cikáni šili postroje pro své koně. Za ní šly další švadlenské jehly, seřazené podle čísel.
Každá švadlenská jehla měla totiž své číslo, aby švadleny věděly, kterou jehlou šít tu či onu látku. Průvod uzavíraly zlatavé tenké výšivkové Jehličky. Byly veselé a radostné, měly tu nejradostnější práci, protože nimi tvořily Krásu!
Ilya koukal na tento průvod Jehel do všech očí. Vždyť si ani neuvědomoval, kolik jehel na světě existuje. Dveře síně se začaly zavírat a hudba zaznívala hlasitěji, zve k tanci a veselí. Ale tu se ozval hlas Úplně první Jehly. "Počkejte, chvíli počkejte se zábavou!", mávla rukou směrem k orchestru.
Hudba utichla a všichni si šeptali, nevědouce, co se stalo, proč se ples zastavil. Ceremoniář zůstal stát a čekal na příkaz.
Nechápu, proč na plese nejsou zdravotnické Jehly?!
Vykřikla Nejstarší Jehla.
Neměly chuť přijít na svátek?!
A zamračila se, nespokojená. Správce plesu přiběhl a něco jí zašeptal do ucha.
Kdo je tady chlapec Ilya?
Zeptala se.
Ať si ke mně přijde!
Jedlička Ilyho lehce strčila.
Jdi, neboj se.
Zašeptala mu, volají tě.
Ilya váhavě vyšel zpoza sloupu, kde se schovával.
Dobrý den, paní Jehlo!
Slušně pozdravil chlapec.
Volala jste mě?
Ano, Ilyo, volala jsem tě. Je pravda, že se bojíš injekcí?
Bojím se.
Čestně přiznal Ilya.
Víš, právě proto, že se bojíš injekcí, nemohly přijít na můj ples moje nejodhodlanější pravnučky! Zdravotnické Jehly zachraňují lidi a zvířata tím, že jim dělají léčebné injekce, kterým vy říkáte injekce, a tím vrací zdraví a někdy i samotný život. A je jim velmi nepříjemné a bolestivé, že se lidé jejich injekcí bojí a nechtějí pochopit, že to nedělají pro vlastní potěšení, ale aby pomohly nemocnému tělu rychleji se vyléčit a pokračovat v životě a radovat se. Co rád děláš?
Velmi rád si hraju s Nordikem v parku, přiznal Ilya. Tak jsem se po něm stýskal!
Skoro plakal.
Proč si tedy nedovolíš si pomoci? Udělali by ti pár injekcí, rychle by ses uzdravil a zase by sis mohl hrát se svým přítelem a chodit do školky!
A pozorně se na něj dívala a čekala na odpověď.
Ilya se zamyslel. Vždyť je už tak velký a odvážný a bojí se malé jehličky. A slíbil Úplně první Jehle, že se od teď nebude bát dělat injekce.
Všichni zatleskali a do síně okamžitě vešly Zdravotnické Jehly. Obklopily Ilyho a všechny spolu vesele tančily. Ples pokračoval dlouho, všichni se bavili, Ilya hodně tancoval, poznal skoro všechny Jehličky a unavený usnul přímo v křesle, kam si sedl odpočívat s jedličkou v ruce.
Ráno, když maminka přišla do jeho pokoje, Ilya si nejdřív vyžádal injekci. Překvapení maminky nemělo konce a zavolala zdravotní sestru. Když se zdravotní sestra přiblížila k Ilyovi, viděl, jak mu Jehličku podvinkla a zašeptala:
Ahoj, jsem ráda, že tě vidím! Opravdu jsme se včera skvěle bavili, ne?
A velmi tiše a vůbec to nebolelo ho píchnula.
Ilya se rychle zotavil a brzy si zase hrál se svým přítelem Nordikem v parku. A nikdy se potom nebál injekcí. Pravda, maminka se nikdy nedozvěděla, co se té noci s jejím synem stalo. Ale to není důležité, protože i malí chlapci si mohou mít své malé tajemství.
