Žili-byli v hustém lese na jahodové mýtině dva přátelé — Křeček a Motýl. Jednou Motýl navrhl vydat se na výlet.
Tam za vysokými stromy se prý skrývají opravdové zázraky. Kolik toho všeho uvidíme — zážitků nám to vystačí na celý rok!
Zpočátku opatrný Křeček pochyboval, ale pak se i jemu zachtělo vidět lesní zázraky.
Řečeno — uděláno. Následujícího rána, sotva nad jahodovou mýtinou vyšlo slunce, vydali se na cestu.
Lesní stezka je vedla stále dál a dál vstříc dobrodružstvím. Křeček se rozhlédl — kolem něj mýtinka, celá posypaná bílými houbami. Vrhl se je sbírat a zapomněl na všechno kolem. Když je posbíral, rozhlédl se — a po Motýlovi ani stopy! Na zavolání se přítelkyně objevila rozzlobená.
A co jsi tam tak dlouho hrabal? Já už jsem stihla přeletět tři takové mýtinky! Tímhle tempem se vůbec nikam nedostaneme!
Po obědě začalo slunce klesat k obzoru. Křeček vidí — před nimi mýtinka posypaná nádhernou borůvkou — tak chutnou a velkou, jakou náš hrdina doma nikdy neviděl. Poučen hořkou zkušeností poprosil Motýla, aby neodlétal a pomohl mu.
Motýl souhlasil, ale moc z něj nebylo — zatímco Křeček trpělivě sbíral bobule, on jen poletoval z jednoho keře na druhý. Křeček rozdělil celou sebranou kořist na dva uzlíky: jeden si vzal sám, druhý, menší, dal Motýlovi. A ten byl opět nespokojený: kvůli těžkému uzlíku se mu špatně létalo. Celou zbývající cestu až do večera naříkal a stěžoval si.
Stmívalo se. Přátelé se zastavili vybrat místo k nocování v nádherném koutku u potůčku. Ale Motýlova nálada se tím ani trochu nezlepšila.
Celý den jsme promarnili tvými hloupými zastávkami! Hned musíš sbírat houby, hned bobule. Kvůli tomu jsme pořádně nic neviděli! A ještě jsem si kvůli tvým hloupým bobulím málem zlomil křídlo.
A tady to Křeček nevydržel.
A čím se budeš živit bez mých hub a bobulí? Chceš poletovat ze stromu na strom – prosím, pojďme každý svou cestou. Jenže bez zásob dlouho nevydržíš!
Motýl se nevzdával.
To já prý nevydržím? To ty tady beze mě nevydržíš! Já se můžu vznést a podívat se, kam máme jít! Pokud mě ovšem nezatěžuješ kilogramy bobulí. A ty beze mě se ztratíš i v lese.
A tady Křečka náhle osvítilo.
Ano, pokud nebudeš průzkumovat cestu, zabloudíme. Ale pokud nebudu sbírat pro nás zásoby, zemřeme hlady. Zabloudit — to je špatné, hladovět — není o nic lepší. Tak co kdybychom místo hádání spojili naše síly?
Motýl po chvíli přemýšlení souhlasil.
Sotva vyšlo slunce, přátelé se opět vydali na cestu. Teď Motýl nezahálel, když Křeček našel mýtinku s lesními dary: v tu dobu se vznášel nad stromy a díval se, kam mají jít dál. Každý z přátel nesl svou část společné kořisti.
Za týden se vrátili šťastní a plní zážitků! Zvířata žasla nad jejich vyprávěním a ptala se: jaké hlavní ponaučení si přátelé z putování odnesli?
Křeček a Motýl odpověděli po chvíli přemýšlení.
Opravdové přátelství se zkouškami jen posiluje! A pomáhá překonávat překážky, se kterými by si sám neporadil. To je to nejdůležitější!
Od té doby se všechna zvířata v lese naučila vážit si přátelství ještě víc.
