V jednom nádherném lese na mohutném dubu v útulné dutině žila okouzlující veverka. A byla nádherná ve všem. Měla hladkou srst, pusatý ocas, kytičky na uších, které byly nádherné, a jak skákala po stromech, až se dech zatajil. Měla dokonce krásné jméno – Bella. Jenže veverka neměla žádné přátele. A všechno proto, že si vybírala a vybírala, ale nikoho lepšího než sebe nenašla.
Jednou šla po lese. Naproti jí běžel veselý a hbitý zajíc.
Ó, Bellička, pojďme běhat spolu. My se zvířátky se chystáme hrát na honěnou.
Cos ty, zajíči! Ty máš přece šilhavé oči, dlouhé uši a ocas jako knoflík, a ještě to jméno b-r-r
Veverka se odfrkla a skákala dál.
Jméno je jméno "Dlouhouchý", darovala mi ho máma a jiné nepotřebuji
Pomyslel si veselý Zajíc a běžel k přátelům.
Veverka se jednou setkala s myškou u domu.
Bellička, prosím tě, pomoz mi. Mám vchod do nory zasypán šiškami a mám bolestivou lápku.
Ani ne. Ty jsi tak malá a ještě něco na sobě máš. Ne, poraď si sama
A schovala se do své dutiny.
A jednou k medvědovi přijel na návštěvu vzdálený bratranec, malý bílý medvěd Sněhulák.
Veverka je viděla spolu a začala se Sněhuláka vysmívat:
Ha-ha-ha, hi-hi-hi. Bílý jako sníh, a jméno máš taky Sněhulák. Ó, roztrháme si břicho, ha-ho-hi, viděl ses někdy v zrcadle?
Bellička se vysmívala.
Sněhulák se rozplakal, bylo mu to trapné. Vždycky byl pyšný na svou bílou srst, a tady se mu všichni smějí a urážejí ho.
Zvířátka to už nevydržela. A hnědý medvěd řekl svým hlubokým hlasem:
A co teď, mají být všichni veverkami? A žít bez přátel? Otevři si oči a podívej se kolem: všichni jsou jiní, po výšce, po barvě, po talentech. Každý má své zvláštnosti. Zajíc má šilhavé oči, ale díky nim vidí všechny nepřátele. Zato je rychlý a veselý.
Myška je malá, ale chytrá. Všem vždy pomůže. A to, že si podvrnula lápku, se může stát každému. Zato je tak laskavá. A proč se vysmíváš mému Sněhuláku? On se narodil bílý, ty jsi rezavá, já jsem hnědý, a žába je zelená. Tak se máme smát tobě? Mého medvěďátka v zimě na bílém sněhu neuvidíš, ale tvou ohnivou krásu vidět na kilometry. Tak co je lepší?
Medvěd zařval a zeptal se:
Mají být všichni veverkami?
Bez přátel takto žít?
Podívej se rychle kolem
A možná najednou pochopíš.
A řekl mravenec, jako by byl nejodvážnější ze všech:
Rozdílů na světě je nespočet, a každý zde je takový, jaký je.
Mravenec je malý, ale šikovný.
Ježek není velký, ale má velké srdce.
Ačkoli je celý v trních, vůbec není zlý.
Ježek také řekl, ačkoli do té doby mlčel:
Bílý zajíc, rezavá liska. Zelená žába je také hezká.
Pokud má cvrček zlomenou nohu, to neznamená, že je teď špatný.
Jeden je rychlejší, druhý je zručnější. Jeden je laskavější, druhý je chytřejší.
Rozdílů na světě je nespočet, a každý zde je takový, jaký je.
Přátelé řekli všichni najednou:
Není nám dáno rozhodovat, není nám dáno soudit.
Vždyť spolu v přátelství musíme žít.
