Žila si matka Příroda se svými čtyřmi dcerami: Létem, Podzimem, Zimou a Jarem.
Jaro bylo nejmladší ze sester, nejveselejší a nejkrásnější. Její šatičky byly ušity z mladých zelených lístků a jemných prvních květin. S jeho příchodem se vše kolem probouzelo: stromy, ptáci, zvířata. Život začínal vřít.
Ale jednomu zlému kouzelníkovi se jaro nelíbilo. Miloval její sestry: horké Léto, zlatý Podzim a sněhovou Zimu. Kouzelník se rozhodl chytit poslance jara — slavíka, aby se jaro ztratilo a nepřišlo na místo zimy.
Začal kouzelník vyrábět pro slavíka ledovou klec, a když ji vyrobil, vydal se ptáka chytat.
Brzy ráno slavík vyletěl z teplého hnízda, aby zazpíval zvonivou písničku a probudil jasné slunečko, aby přivolal jaro.
Kouzelník chytil zpěváka a zavřel ho do klece. Protože slyšelo slunečko slavíka, nevyšlo zpoza mraků a nesvítilo svými paprsky na zem. A jaro se také neprobudilo.
Ale jak moc čekaly děti na jaro! Všichni si odpočinuli od zimy, velmi si přáli teplo a zeleň.
Děti pochopily, že slavík z nějakého důvodu nezpívá, a proto k lidem nepřichází jaro. Začaly prosit jednoho Mistra, aby jim vyrobil flétny, na kterých by mohly zahrát slavičí píseň.
Tento Mistr velmi miloval jaro a bez váhání vyrobil kouzelné flétny. Když děti začaly hrát, slyšelo slunečko známou melodii a vyšlo zpoza mraků.
Přišlo jaro! Sníh začal tát, začaly téci potoky. Paprsky teplého slunečka se dostaly až k příbytku kouzelníka. Ledová klec se rozpustila a slavík vyletěl na svobodu. A kouzelníka už nikdo nikdy neviděl.
