Přitopilo teplé jarní slunce, lechtalo pupen. Malému listíčku bylo velmi zajímavé, co se děje venku. Vyskočil ze svého kokonu a venku se mu tak líbilo, že se rozhodl, že se do domečku už nevrátí.
Po prvním jarním dešti pocítil mladý listíček, že se stal ještě silnější a krásnější, a ptáčci si sedali na větvičku stromu, aby se na něj podívali.
Celé léto se stromový listíček bavil. Kolem něj za tu dobu prošlo a prolétlo tolik lesních zvířátek a ptáků, bylo mu velmi zajímavé se s nimi všemi pokecat.
A náš listíček si nevšiml, jak přišel podzim, ptáci se spěchali do teplých krajin. Listíček začal žloutnout, ale snažil se ze všech sil zůstat na větvičce. Ale jednoho chladného rána foukal silný vítr a listíček smetl.
S smutkem se žlutý podzimní listíček točil nad svým rodným stromem, vítr ho nesl dál. Letěla kolem skupinka ptáků a listíček chtěl letět s nimi na jih, ale sil mu zůstávalo čím dál méně, spustil se na pařez a viděl, že všichni lesní obyvatelé se hemží, skladují si zásoby na dlouhou zimu. Dokonce i hrozivý medvěd se připravuje na zimní spánek.
Ale listíčkovi se nechtělo trávit celou zimu na starém pařezu, a jakmile slunce dotklo jeho kmene prvními ranními paprsky, znovu ho popadl podzimní věterek a zvedl ho nad les. Velmi ho zajímalo podívat se na svůj rodný les shora, viděl všechna lesní zvířátka. A malému listíčku se vůbec nechtělo opouštět svou vlast, kde se narodil.
A požádal vítr, aby ho spustil zpět na zem. Věterek všemu rozuměl a spustil cestovatele do nory k malým zajíčkům. Zimou se náš listíček nenudil, protože se stal oblíbenou hračkou malých zajíčků.
