Medvídek sedí na pařezu a hořce pláče. Kolem něj proběhne lišáček, vidí ho a ptá se:
Ahoj medvídku, proč pláčeš?
Se mnou si nikdo nechce hrát!
Medvídek si povzdechl a vzlykal.
Proč?
Nevím. Hrál jsem si s ježkem a vlčkem, ale pak mě vyhnali!
Uražený medvídek si utřel nosek tlapkou a smutně se podíval na své kamarády, kteří nedaleko si hráli se šiškami.
Pojď si k nim a poproś se do hry, řekni laskavé slovo: "Prosím". Nikoho se nedá přinutit být si přátelé, můžeš se jen poprošit do hry, podělit se o hračky, být laskavý a vstřícný.
Ale medvídek jen hlasitěji vzlykal.
Lišáčkovi bylo medvídka líto, a tak se rozhodl, že ho sám smíří se svými kamarády. Přistoupil k ježkovi a vlčkovi:
Ahoj, přátelé! Jak skvěle si hrajete!
Ano, máme se spolu skvěle! Házíme si šišky a umíme také střílet na cíl.
A zvířátka zručně vyhodila šišky do staré dutiny veverky.
Proč si nevezmete do hry medvídka? Je mu tak smutno.
On se chová jako výtržník, deptá naše šišky. A ještě si nás navíc dělá legraci, že ano, ježku?
Stěžoval si vlček.
Ano.
Přikývl ježek.
Nuže, odpusťte mu, už to nebude dělat. Medvídek všeho lituje, jen se bojí přijít a poprosit vás o odpuštění. A vůbec, pojďme si hrát všichni spolu.
Ne, neodpustíme, my si spolu hrajeme skvěle! Že ano, ježku?
Ano.
Lišáček si jen pokrčil rameny:
Jak chcete, já jdu k medvídkovi.
V tu chvíli si maminka zavolala ježka domů. Ježek utekl, a vlček zůstal sám.
