Holčička Taňa byla velmi rozmazlená. Žila s maminkou a tatínkem v velkém domě v přízemí. A všichni sousedé věděli, když měla Taňa špatnou náladu. Někdy tak hlasitě plakala, že mamince začala bolet hlava, někdy tak dupala nohama a nadávala, že si tatínek chytil za srdce. Nikdo od Taňy neměl pokoj. Nic jí nemohlo vyhovět.
Jednou si holčička od rodičů vyžádala koťátko. Byli velmi překvapeni, protože Taňa nikdy na nikoho jiného než na sebe nemyslela. Jak by jí mohli svěřit živou bytost?
Rodiče Taňu odmítli. Skandál byl velký, ale tentokrát se nenechali rozmazlenou holčičkou manipulovat: nebyla by schopna se o koťátko starat. Ale maminka s tatínkem vyprávěli o Taňině přání její kmotre. Blížilo se čtvrté narozeniny holčičky a teta si uvědomila, že Taňu je třeba naučit respektovat druhé. Jako víla-kmotra z pohádek se rozhodla darovat rozmazlené holčičce zvláštní dárek.
Mezi množstvím krásných krabic s velkými mašlemi byla jedna nejjasnější ze všech. Byl to dárek od tety. Taňa vzala krabici a teta řekla: „Taňuško, maminka a tatínek mi vyprávěli o tvém přání a já jsem se rozhodla ti darovat něco zvláštního!
