Žil byl jednou malý zubní kartáček. Bydlel ve speciální skleničce v koupelně, vedle velkých kartáčků. Ráno a večer velké kartáčky střídavě odcházely čistit zuby, a pak se vracely mokré a čisté, a navíc voněly zubní pastou. Ale malý kartáček někdy celý den stál ve skleničce suchý. A tehdy se mu velké kartáčky začaly posmívat:
Podívejte, nikomu se nehodí, nikdo jím zuby nečistí! Možná máš rozcuchané štětinky? Nebo křivou a nepohodlnou rukojeť? A nebo jsi vůbec ošklivý, nikdo se s tebou nechce kamarádit? Pak se s tebou nebudeme kamarádit ani my!
Stál malý zubní kartáček a nemohl ani plakat, protože byl úplně suchý. A přemýšlel:
Vždyť jsem přece dobrý, hezký, mám rovné štětinky a pohodlnou rukojeť. Proč mě tedy neberou čistit zoubky?
Ale občas ho přece jen vzali. Namočili vodou a postavili zpátky, ale zuby nečistili. Asi aby oklamali dospělé. A tehdy se velké kartáčky zase smály:
Podívejte, nevoní po zubní pastě! Asi jsi příliš strašidelný na to, aby tebou někdo čistil zuby. Nechceme se s tebou kamarádit!
A někdy se stalo, že malým kartáčkem zuby čistili, ale úplně rychle. A když se kartáček vracel do skleničky, byl mokrý a voněl zubní pastou. Ale velké kartáčky se zase smály:
A proč ses tak rychle vrátil? Asi je odporné čistit tebou zuby! Fuj, nebudeme se s tebou kamarádit, když jsi odporný.
Malý kartáček stál celou noc a moc smutnil. Všichni lidé spali, hračky měly plyšové sny, různé předměty v domě tiše dřímaly. A jen malý zubní kartáček sbíral všechny kapičky, které měl, a tiše plakal do umyvadla: „Kap... Kap... Kap...".
Ale jednoho dne ho vzali, namočili pod kohoutkem, namazali pastou a dlouho čistili zoubky! Kartáček se mohl seznámit s každým zoubkem, dokonce i s těmi nejvzdálenějšími, které předtím nikdy neviděl. A jeden ze vzdálených zoubků mu vyprávěl, co se stalo. Ukázalo se, že se na něj přilepil maličký kousíček bonbónu a seděl na něm několik dní. Kartáček s pastou k nim nepřicházely, a tak kousíček prosedl v zubu opravdovou díru!
Zoubek začal moc bolet, nemohl ani spát. Pak přišel doktor, vyléčil ho a řekl, že pokud nebude používat kartáček, zase onemocní. Proto teď každé ráno a každý večer k nim na návštěvu přicházel malý kartáček a čistil každý zoubek společně s voňavou zubní pastou.
Velké kartáčky viděly, jak dobře a dlouho pracuje, a začaly ho chválit:
Jaký jsi šikovný! Prohlédneš každý zoubek, na nikoho nezapomeneš. Jsme na tebe moc hrdí! Pojďme se kamarádit!
A všem bylo moc dobře. Zuby už nebolely a kartáčky se nehádaly a neurážely ty, kteří pracují špatně. Malý kartáček se už necítil osamělý, protože ráno a večer se potkával se všemi svými kamarády-zoubky, kteří mu vyprávěli spoustu zajímavých příběhů.
Jak myslíš, tvůj kartáček zná všechny tvoje zoubky? A kamarádí se s ostatními kartáčky, nebo pláče v noci, když všichni spí?
Budou rádi kartáčky,
Budou rádi zoubky,
Když nezapomeneme
Čistit dvakrát denně!
