Žila v jednom městě malá myška. A v těch krajích byl neobyčejně krásný oceán.
Oceán byl skutečným pomocníkem lidí, dával jim ryby, umožňoval jim cestovat do jiných zemí. V tom oceánu nezapadla ani jediná loď, byl laskavý a poctivý.
Nebyla v něm pýcha ani touha ukázat lidem svou moc. Jiné oceány se však často snažily ukázat, že hádat se s nimi je nebezpečné...
Myška ráda sedávala na břehu. Pokaždé si s sebou přinesla krásný květ nebo jasný lísteček jako dárek pro oceán. A oceán rád jemně laskal myšku vlnami a zpíval jí svou krásnou píseň. Pro myšku nebylo většího štěstí, než setkání s oceánem, a pro oceán nebylo většího štěstí, než znovu a znovu vidět svého malého přítele.
Ano, byli to dobří přátelé: oceán neuvěřitelné krásy a síly a malá, nijak nápadná myška. Malá myška byla oceánu drahá a velký nesmírný oceán byl drahý myšce.
Když přišla zima, malým tlapkám bylo těžší prodírat se sněhem k pobřeží, ale myška nemohla přítele nenavštívit. Za deště, za sněžení, navzdory všemu tam chodila, kde zpíval její přítel. Protože nic důležitějšího než čas a pozornost, podporu v těžkých chvílích, nemůžeme darovat těm, kdo jsou nám drazí. Myška často říkala, když seděla na břehu oceánu:
Jednou zapomeneš na svého malého přítele, zapomeneš na teplo duše, na oči, které se na tebe dívají, cítíš zvláštní něhu a přeješ jen to nejlepší… Zapomeneš, protože na malé myšce nic zvláštního není, je stejná jako stovky jiných myšek… A to mi bolí, stačí si představit, že mě můj přítel oceán zapomene, protože pro mě žádné jiné oceány nejsou. A přátel lepších než ty nemám…
Oceán myšce odpověděl a laskavě jí obalil tlapky vlnou:
Hloupoučká moje, malá myško. Nedokážu zapomenout na tvé teplo, na laskavá slova, na květiny a jasné listy, kterými jsi zdobila mé vlny. Tvé přátelství nezapomenu.
Myška se lehce usmála. Věděla, že jednou se oceán, pyšný na svou sílu, jako ostatní oceány, zapomene na malého slabého přítele.
Malý myšáček tak trávil den za dnem na břehu a smutnil, že jednou tomu přijde konec. A ten den nastal. Na břeh přiletěl hrdý orel, rozhlédl se, roztáhl své silné křídla a řekl:
Vždyť jsi oceán, a ani jedinou loď jsi nepotopil. Lidé se tě vůbec nebojí, a proto neváží si toho, co jim dáváš. Vezmi si příklad z jiných oceánů. Staneš se pak hrdým a silným, a možná i nejlepším mezi oceány!
Oceán pozorně poslouchal orla, a jakmile dokončil svou řeč, odpověděl:
Jsem dobrý právě proto, že nejsem jako ostatní. Lidé si cení toho, co jim dávám, a proč by se mě měli bát, to nechápu. Bez strachu mě mají rádi a ničím mě neurážejí. Proč bych měl zuřit, topit lodě, zasévat strach do srdcí lidí, brát životy a nutit rodiny trpět? Copak je to správné? Ne-ne, to všechno není nic pro mě.
Orel zamával křídly a zakroužil nad oceánem:
Hlupáku, tak se chovají všechny oceány, proto nesou to hrdé jméno. A lidé brázdí jejich prostory stále méně svými loďmi, protože se bojí zůstat navždy v nekonečně krásném světě jejich vln. Ale tebe se nebojí, protože vědí, že neublížíš a vždy se mohou vrátit domů. Copak ses nechtěl odpočinout od lodí, které pluly po tvých vodách? Copak ses nechtěl alespoň jednou ukázat lidem ve své síle? Udělej to a staň se skutečným oceánem!
Orel odletěl a oceán se zamyslel:
Orel má pravdu, jsem unavený z lodí, a jejich pohyb neskončí, dokud neukážu svou moc. Tehdy se mě lidé začnou bát. A vlastně, co jsem za oceán, když žádná loď, žádný člověk nepoznal sílu mých vln a nezůstal v nekonečné hlubině mých vod navždy. Možná má orel pravdu. Je třeba, aby lidé pochopili, že nejsem horší než moji bratři oceány.
Když oceán dokončil své úvahy, uslyšel známé dupání malých tlapek, ale po orlových slovech pro něj už nic neznamenala, jen ho dráždilo, že přátelství s myškou dělá jeho vody slabšími.
Veselá myška přiběhla k oceánu, ale vlna její malé tlapky nelaskavě neobjala, nýbrž je silně odstrčila, takže myška spadla na písek na svou šedou hřbítek. Myška nechápala, co se stalo, vstala, oprášila se a rozhodla se zůstat na místě. Ale oceán jí řekl:
Odejdi, nepotřebuji přátele. Malá myška nemůže být přítelem nesmírného, silného oceánu. Vypadni, říkám ti v dobrém. Je čas, abych ukázal lidem svou moc, jako to dělají moji bratři oceány. Směšné je, aby oceán byl tak laskavý a ještě se kamarádil s myškou!
Myška, rozrušená, odcházela domů a nechápala, jak se její přítel za pár hodin mohl tak změnit. Ale co dělat, když nechtějí vidět, má se člověk vnucovat? Myška věděla, že tato chvíle jednou přijde, ale ztratit drahého přítele to nebylo o nic snazší.
Myška šla ke své norce, když na kopečku uviděla malou holčičku, která z nějakého důvodu plakala. Myška cítila, jak těžko se jí dýchá, a rozhodla se zjistit, co se stalo. Třeba dokáže pomoci. Holčička si jí hned všimla a myška tiše zapištěla:
Jak se jmenuješ? Proč pláčeš, co se stalo?
Holčička si utřela slzy a když pohlédla na myšku, která na ni pozorně hleděla, řekla:
Jmenuji se Mari. Můj kamarád Erik pluje lovit ryby a oceán, vždy klidný a laskavý náš přítel, se najednou rozbouřil. Erik se každou chvíli může utopit ve své malé lodičce, houpající se na obrovských a strašlivých vlnách. Asi nemůžeš pomoci, malý. Já sama nic nedokážu, protože se strašně bojím vody. Nebudu tě zdržovat, pokračuj ve své cestě.
Ale myška odejít nechtěla. Musela pomoci dívce a promluvit si s oceánem, kterého stále považovala za svého přítele. Možná se mu podaří přesvědčit oceán, aby se uklidnil, a zachrání Erika.
Mýlíš se, Mari. Jsem sice malý, ale mohu ti pomoci. Potřeboval bych jen loďku, která by mi byla velikostí. S oceánem jsme dávní přátelé, ale někdo mu řekl, že musí být strašlivě silný. A on, opojen silou ukrytou ve svých vlnách, ublížil příteli a může zahubit mnoho lodí a lidí, včetně Erika. Zkusím ho přemluvit, aby se vrátil k tomu, jaký byl. Samozřejmě si nejsem jistý, že mě uslyší, ale udělám vše, co bude v mých silách, abych nám s tebou vrátil přátele.
A Erika znám, je velmi laskavý. Vždy mě hostil nejlepším ovocem a bobulemi a také sýrem. A hraje krásné melodie na kytaru, rád poslouchám jeho hudbu. Jen kdybych měl tu loďku…
Holčička se na myšku podívala s nadějí:
Maličký, to by bylo skvělé! A loďku ti dám, vždyť Erik má vždy malé loďky, které rozdává sousedským klukům. A jednu mi také daroval, hned ji přinesu.
Holčička přinesla z domu loďku a společně s myškou se vydala k oceánu. Oceán zuřil a zdálo se, že jeho vlny nenechají nic celého. Mari a myška s hrůzou sledovali, jak v dálce houpala na vlnách sotva viditelná loď Erika.
Myška bez dlouhého přemýšlení skočila do loďky a holčička, když to pochopila, spustila drobnou loďku na vodu. Myška se dívala do dálky a snažila se zahlédnout Erika, ale za obrovskými vlnami z její malé loďky nebylo vidět nic. Myška nevěděla, jak začít rozhovor s oceánem, aby ji uslyšel a Erik se mohl vrátit domů, proto začala takto:
Příteli můj oceáne, pořád jsi mým přítelem. Sotva, zpyšněný svou silou, mě uslyšíš, ale přesto… Byl jsi zvláštní oceán, laskavý, pomáhající lidem, klidný. Teď jsi jako ostatní oceány, které hubí mnoho životů ve svých vlnách. Prosím: vrať se k tomu, jaký jsi byl! Staň se opět laskavým přítelem všem nám! Vzpomeň na myšku, která za tebou běhala za každého počasí, protože jsi jí drahý. Neubližuj Erikovi, je to hodný chlapec, prosím, nech ho vrátit se domů.
Ale oceán byl neoblomný a dál házel na svých vlnách dvě lehké lodě. Najednou se malá myší loďka převrhla a myška skončila ve vodě.
Myška byla vyčerpaná a už nemohla pohybovat tlapkami, aby zůstala nad vodou. Stihla ještě, schovávajíc se ve vlnách oceánu, jen tohle říct:
Promiň, oceáne, asi jsem byl špatným přítelem. Nech Erika jít domů, neber ho těm, kterým je drahý. Na břehu na něj čeká Mari, jeho věrný přítel…
Oceán uslyšel myščina slova, vzpomněl si, jak ublížil příteli, když naslouchal orlovi, a uvědomil si, na jak odvážný krok se malý odhodlal, aby zachránil chlapce. Přestal zuřit a vytlačil myšku na břeh k nohám Mari a šeptl vinně:
Jak jsem mohl, vždyť nejsem jako všechny oceány. Ve mých vodách by neměla utonout žádná loď ani žádná člunová loďka. V tom je moje síla, tím jsem jedinečný. Jak jsem mohl ublížit příteli, když jsem se snažil být krutý jako moji bratři. Promiň, myško, neměl jsem říkat slova, která bolí každého přítele. Můj statečný maličký, abys zachránil cizí přátelství a vrátil Mari její přítele, který mohl zahynout v mých vlnách, byl jsi ochoten zahynout sám, jen aby mě slyšel. Promiň, otevři oči, chci tě zase vidět šťastného.
Myška ale oči neotevírala. Mari plakala, držela ji v rukou a ani si nevšimla, že z loďky na břeh vystoupil Erik. Chlapec přišel k Mari, uviděl myšku a hned ji poznal. Byl to on, kdo chodil poslouchat její kytaru, o tom nebylo pochyb.
Erik opatrně vzal zvířátko do dlaní. Přesně věděl, jak svému zachránci pomoci, a po provedení všeho potřebného se mu podařilo ji přivést zpět k životu. Myška otevřela oči. Když uviděla Erika, velmi se zaradovala a přitulila se k jeho dlani. A Mari byla šťastná, že statečná myška žije.
Děkuji ti, můj statečný malý příteli, že jsi mě zachránil v rozbouřeném oceánu a pomohl mi vrátit se domů, ke své Mari, mé nejlepší kamarádce. Nikdy nezapomenu na tvůj odvážný čin a jistě budu rád, když tě znovu uvidím ve svém domě, s radostí pro tebe zahraji na kytaru,“ řekl Erik a položil malého na písečný břeh.
Děkuji, že jsi mi vrátil přítele! Jsem tak ráda, že Erik žije a nic se mu nestalo. Mohu jen dodat, že tě také vždy rádi uvidíme,“ přidala se k Erikovi Mari.
Myška byla velmi šťastná, a tak jen pozorovala děti, spokojená s tím, že se jí podařilo zachránit toho, kdo byl drahý holčičce.
Jsem rád, že už nepláčeš, Mari. A také jsem rád, že mě můj přítel slyšel,“ zapištěla myška.
Je čas jít. Na shledanou, myško! Na shledanou, oceáne! Zůstaň vždy sám sebou!“ řekli Erik a Mari a rozešli se domů.
Na shledanou, ať je vaše cesta dobrá!“ rozloučili se oceán a myška.
Chlapec s dívkou odešli, a myška zůstala na břehu.
Jak jsi krásný, příteli, když se tvé vlny nebouří, ale jemně se dotýkají břehu a nadnášejí lodě a čluny. Poznám tě mezi mnoha jinými, protože jen ty jsi tak laskavý – skutečný pomocník, a ne nepřátelský vodní obr, který všechny strašil a myslel jen na sebe.
Oceán byl rád, že je myška vedle něj živá. Jako obvykle ji laskavě hladil vlnou po malých tlapkách.
Sám jsem nerad, že jsem se rozhodl být jako moji bratři, když jsem poslechl hrdého orla. Jsem jiný, jsem laskavý, zuřit mi nesluší. Promiň, že jsem tě urazil a málem zahubil tebe i Erika. Zda mě budeš dál považovat za přítele, nevím, ale nemám nikoho dražšího než ty. A už nikdy, ať kdo říká cokoli, neublížím svému statečnému malému příteli.
Myška se na oceán podívala. Byla ráda, že s ním opět mluví.
Nezlobil jsem se. Nemohu se zlobit na toho, kdo je drahý. Jsem velmi rád, že jsi pochopil, že není třeba být jako ostatní oceány, abys nosil to hrdé jméno. Vždyť jsi nejlepší z oceánů právě proto, že jsi laskavý. Tak se nikdy neměň a zůstaň sám sebou…
Tento příběh o přátelství myšky a oceánu nám, milý čtenáři, říká, jak důležité je chránit skutečné přátele, kterých není mnoho. O tom, že je důležité zůstat sám sebou a nesnažit se být jako všichni ostatní.
Pamatuj si tuto pohádku jako důležitou lekci, kterou ti bezpečně předávám já, která jsem ji slyšela od větru, jenž znal myšku a oceán. A chraň svého skutečného přítele.
