V jednom malém městečku, které se rozkládalo v krásném malebném místě, žila šestiletá dívka jménem Lilie. Městečko bylo opravdu malé, žilo v něm jen málo lidí, a co bylo nejpodivnější, vůbec zde nežily žádné děti. Lilie často smutněla, protože si s dětmi ve svém životě nikdy nezahrála.
Dívka žila s maminkou a tatínkem, kteří každý den chodili do práce a nemohli si s dcerou hrát celé dny. Lilie měla také chůvu, která s ní trávila veškerý volný čas.
Protože dívka neměla kamarády vrstevníky, se kterými by se mohla podělit o tajemství a hrát si různé veselé hry, začala pěstovat květiny — lilie.
Vytvořila si velmi krásný záhon, kde rostly nejrůznější druhy nejrůznějších barev. Byly tam žluté, bílé, fialové, růžové a dokonce i modré lilie a dívka se o ně každý den starala a zalévala je.
Své květiny tak milovala, že je nazývala svými nejlepšími přáteli, povídala si s nimi a svěřovala se jim s tím nejdůvěrnějším, co měla v srdci.
A Lilie si také moc přála, aby se stalo zázrak a v jejím městě se objevily děti, se kterými by si mohla hrát.
Přicházela k záhonu a vyprávěla květinám:
Moje milé lilie, jak jste mi chyběly! Jak se vám tu daří beze mě? Co se s vámi stalo, zatímco jsem spala a snídala? A víte, tak moc sním o tom, aby se v našem městě objevilo hodně dětí, se kterými bychom k vám mohly chodit společně.
Jednoho dne se Lilie jako obvykle po návštěvě svých kamarádů-květinek vrátila do svého pokoje. Večer jí chůva četla pohádku, každý večer novou. Pak se Lilie pohodlně uložila, chůva ji přikryla měkkou přikrývkou a dívka tvrdě usnula s myšlenkou na své jediné věrné přátele.
Nastalo ráno, Lilie se jako obvykle brzy probudila, sešla do prvního patra, kde na ni čekala chutná snídaně připravená chůvou.
Dobré ráno! Jaký nádherný den! Chůvo, už jsi byla u mých květin? Jak se jim daří beze mě?
Zvolala dívka.
Dobré ráno, sluníčko! Ne, k liliím jsem ještě nešla, vždyť ty sama ráda přicházíš k nim první a zaléváš každou květinku.
Tak mě rychle nakrm, chůvo, a já poběžím za svými přáteli!
Lilie rychle snědla chutné tvarohové koláčky s džemem, které připravila chůva, a vyrazila navštívit své nádherné lilie.
S konvičkou v ruce dívka poskakujíc doběhla k záhonu a zvolala:
Jak se vám spalo, květinky? Nezamrzly jste?
Lilie se jen pohupovaly ve větru a nic dívce neodpovídaly. A najednou, když Lilie zalévala jeden z květů, ozval se jemný hlas:
Zdravím tě, krásná Lilie!
Dívka nepochopila, kdo se k ní obrátil, ale hlas se jí zdál docela dětský.
Kdo je tady?
Zeptala se zamyšleně dívka.
To jsem já, lilie, kterou zaléváš.
Odpověděl dětský jemný hlásek.
Copak je to pravda? Nebo jsem se ocitla v pohádce!? Umějí snad květiny mluvit?
Užasle si pomyslela Lilie.
Každý den se o nás staráš, zaléváš nás, vyprávíš nám zajímavé příběhy a svěřuješ se nám se svými sny. Teď nám dovol udělat pro tebe něco dobrého a splnit tvá přání!
Ozval se další hlas, byla to další lilie.
Lilie se otočila a najednou uviděla vedle sebe pískoviště, bylo na sousedním dворе, kde dříve nikdy nikdo nežil, dům stál opuštěný. V pískovišti si hrály dvě děti — chlapec a děvčátko, bylo jim asi šest až sedm let, stejně jako Lilii.
Ahoj, Lilie! Pojď se seznámit! Jsme tví noví sousedé a teď tu budeme bydlet s rodiči.
Najednou zakřičel chlapec.
Ahoj!
Zamyšleně odpověděla Lilie.
Otočila hlavu ke květinám.
A jak jste to udělaly? Jak jste to dokázaly, aby se v našem městečku objevily další děti?
Vždyť jsme viděly, jak o tom sníš! Když jsi nám vyprávěla o pohádkách, které ti chůva čte před spaním, myslely jsme, že nevěříš v zázraky, ani v pohádky nevěříš. A přitom mezi námi je lilie jménem Pohádka, to právě ona splnila tvůj sen a teперь se v tomto městě objevily další děti.
Odpověděla růžová lilie.
Lilie se nemohla vynadívat. Naklonila se ke svým květinám a každou z nich políbila.
A která z vás je Pohádka?
Zeptala se dívka.
Já.
Ozval se nádherný hlas, jemný a laskavý.
Před očima dívky se najednou rozkvetla velká tyrkysová lilie, na jejímž stonku bylo nejvíce poupat.
Od té doby se Lilie spřátelila s novými dětmi, které se staly jejími kamarády. Ale své dřívější, nejlepší a opravdové přátele — květiny, Lilie nikdy nezapomněla. Stejně se o ně dál starala a spěchala k nim po ráních, hned po probuzení.
A Lilie také pochopila, že na světě se dějí zázraky a ve skutečnosti všechny pohádky, které jí chůva vyprávěla před spaním — to všechno je kolem nás.
Čtěte pohádky a dobrota bude naplňovat vaše duše.
