Žily si jednou tři malá koťata. Jednoho dne, když maminka Kočka odešla na lov, ocitla se tato koťata, aniž by si toho všimla, v hustém lese. Blížila se noc a malí zvířátkům se nedařilo najít cestu domů, ztratila se.
Když si oblíbila opuštěnou noru ve starém dubu, rozhodla se v lese zůstat. Koťata se všeho bála, svět lesa jim byl neznámý: musela si sama obstarat potravu, upravit si nové obydlí a učit se žít v těchto podmínkách.
Někde na druhé straně lesa žila osamělá Lvice. Její syn Lev už dávno vyrostl, žil si svým vlastním životem, a ona zůstala sama. Její přítelkyní byla Veverka, která měla dva neposlušné veverčata.
Jednoho dne, když skákala z větve na větev, utekla od maminky a setkala se s koťaty. Začala si s nimi hrát a ani si nevšimla, jak rychle čas plynul, stmívalo se a blížila se noc.
Veverčatům bylo třeba jít domů, ale v lese se stmívalo a bylo strašidelně. Bez dlouhého přemýšlení se rozhodla přespat u svých nových přátel.
Maminka Veverka dlouho čekala na své děti, byla nervózní a rozhodla se je jít hledat. Na cestě potkala Lvici a svěřila se jí se svým problémem.
Lvice nabídla svou pomoc při hledání dětí, protože dva mají větší šanci. Všechny, které potkaly, se ptaly na veverčata, ale nikdo je neviděl.
Prohledali jsme skoro celý les, kde by mohla být?
Řekla zmatená Lvice.
Pojďme se ještě podívat u velkého starého dubu, možná tam jsou.
Veverčata uslyšela hlas své maminky, rychle vylezla z nory.
Veverka, radostná, objala své neposlušné děti.
Velmi jste mě vyděsila, proč jste tady?
Ptala se maminka.
Promiň, maminko, hráli jsme si se svými novými známými a nevšimli jsme si, jak rychle čas plynul.
Omlouvala se veverčata.
A proč tady bydlí?
Ptala se maminka Veverka.
Ztratila se a teď tu bydlí bez maminky, sama v této noře. Nikdo se o ně nestará.
Vysvětlila veverčata.
Do rozhovoru se zapojila Lvice, bylo jí velmi líto malých koťat:
Jsem stejně osamělá jako vy, můj syn už dlouho žije se svou rodinou odděleně. Pokud vám to nevadí, pojďte se mnou, budeme spolu bydlet, budeme nová rodina!
V tu chvíli byla koťata nejšťastnější! Měla zase mámu, která je bude milovat, vychovávat, chránit, léčit z nachlazení a nemocí.
Lvice velmi silně zamilovala své adoptované děti, obklopila je péčí a pozorností.
Všechny maminky potřebují vkládat svou duši a lásku do někoho, aby se necítily osamělé. A všechny děti určitě potřebují mámu, protože pouze ona, bez chvíle váhání, obětuje své srdce pro každé dítě!
