Kdo řekl, že když je kočka ―
Musí mléko z misky lakat,
Být líná a důležitá?
Musí být jiná, přece!
Na myšky nahánět hrůzu,
Aby se báli vylézt ven,
Den i noc jen v norkách sedět,
Hořké slzy lít jim jen.
Kdo řekl, že když je kočka ―
Ptáček se hned polekal
A ostatní ptáci taky:
Jaká hrozná šelma je!
Ukrást salám v kuchyni,
Zase rozdrásat pohovku,
Honit se za mouchou vesele
A udělat pořádný randál.
Ano, existují i takoví,
Jen náš Mourek ― malý kocour
Velmi hodný a nevinný,
Neublíží ani myši!
Ani ptáčka nevezme,
Záclony trhat nebude,
Asi se bude divit:
„Proč tak zlobit?“
On je vychovaný koťátko:
Se štěnětem hraje si s míčem.
Mléko, bohužel, nemá rád,
Jí řízky a rohlík rád.
Neublíží ani mouše,
Má kolem sebe kamarády,
O kocourech jsou to jen fámy ―
Říkám vám to já, jen tak dál.
Kdo řekl, že když je kočka ―
Tak je to přece divoký zvěř!
Je-li domov, je i miska,
Bude přítel nejlepší, věř!
Ale když zlobí a skotačí,
Dělá to jen z lásky vřele,
Ke práci tak žárlí
A bez tebe se nudí!
