Dospělí obvykle odlétají na celý den hledat cennosti, zatímco malí zůstávají na stromě se starou chůvou. Ale to je přece tak lákavé - najít poklad.
Pepík se svým nejlepším kamarádem Honzou by dali ocasy i křídla, jen aby získali opravdový poklad! Jenže kde ho vzít, když nemají mapu? Ale jednoho dne Honza přinesl mapu!
Podívej, Pepíku, co mám! Opravdovou mapu!
Vo-le! To je štěstí! Tak ukaž.
Pepík se zaradoval.
Tady, podívej. Tenhle křížek je poklad a tohle je náš strom - od něj začneme hledat.
A co je tohle?
S pochybností se zeptal Pepík a díval se na křivé čárky, jako od malého drápku, na pomačkaném suchém listu.
To je směr a počet kroků. Každá čárka je deset kroků.
A kde jsi ji vzal?
S pochybností se zeptal Pepík.
Sám jsem ji nakreslil!
Hrdě řekl Honza.
To se tak může?
Zeptal se Pepík. Kamarád jen pokrčil rameny. Ale oba se hned vydali k východu z dětského pokoje.
Slunce laskavě hřálo zvědavé nosy, Pepík s potěšením rozpřáhl křídla a čile se vznesl do vzduchu. Svá křídla měl moc rád. Byla lesklá, jemně fialové barvy.
Dráček se neudržel, trochu otočil krk a šilhal, aby se pokochal svými křídly. "Nejlepší pár na celém dračím stromě" - pomyslel si.
A hned málem narazil na větev u samé země. Honza se tomu tak rozesmál. Pepík odfrkl a opatrně vyrovnal kurz, a pak spolu přistáli u samého paty stromu. Odtud, zespodu, se jim zdál prostě obrovský.
No, vytahuj mapu.
Honza hned sáhl do malého měšce na hrudi a vytáhl odtamtud cennou věc.
Tak. Cesta nás čeká dlouhá a těžká, proto jsem nám vzal svačinu - dračí ovoce, pít budeme čerstvou rosu a spát na tvrdé zemi, jako v opravdovém dobrodružství!
Řekl.
Jak spát?
Pepík se až lekl, nikdy v životě nespal mimo dětský pokoj pod písmenem P.
No, kdo ví, jak se k nám štěstí obrátí. Přece se nebudeme vracet domů bez kořisti.
Kamarád vypadal velmi seriózně. Pepík se také trochu nadchl. Ačkoli myšlenka na spaní na tvrdé neznámé zemi se mu nelíbila.
A dobrodružství začalo. Honza vzal mapu a šel vpředu, přitom říkal: "Třicet kroků doprava od stromu, pak zatočit doleva a jít ještě deset kroků rovně, teď se musíme dvakrát otočit doleva a udělat třicet tři kroky".
Uplynulo jen pár minut a Pepík už byl unavený. Kroužili a kličkovali pěšky pod stromem a nebylo vidět konce jejich cestování.
Poslouchej, to je moc vyčerpávající, není čas udělat si přestávku?
Co ty? Vždyť jsme teprve začali! Až najdeme poklad, uděláme si přestávku.
Pepík poslušně podupal za kamarádem. Ve skutečnosti do vytouženého cíle zbývalo udělat doslova pár kroků a hle, dráčci už došli k místu označenému na mapě křížkem.
Přímo před nimi byl keř. Honza pracovitě ponořil do křoví. Chvíli hlučně dupal mezi větvemi, ty šelestily zeleným listím a odporovaly dračímu náporu. Ale pak drak náhle vyskočil odtamtud s vítězným leskem v očích.
Co tam?
Pepík netrpělivě mával ocasem a přiskočil ke kamarádovi.
Tady.
Ten rozevřel tlapku a ukázal malý pruhovaný kamínek.
Vá-au.
Okouzleně protáhl Pepík. Kamínek byl opravdu velmi pěkný. Hned si udělali svačinu. Kamarádi mlaskali ovoce, zapíjeli ho rosou a obdivovali svůj poklad.
Dobrý poklad jsi našel, Honzo! Jen jsme ho nějak rychle našli.
Řekl Pepík. Už zapomněl na své obavy a moc se mu chtělo taky něco najít.
To jo. A poklad je jen jeden, jak ho budeme dělit?
Souhlasil Honza.
Přesně! Možná bychom mohli ještě hledat?
Vždyť máme taky jen jednu mapu!
Řekl Honza.
No a co. Tak začneme od jiného stromu. Teď půjdeme k jakémukoli a začneme celou cestu znovu!
Neztratil se Pepík.
To jsi skvěle vymyslel!
Zavřeštěl Honza radostí. Hned vstali, schovali svůj poklad, rozložili mapu a vydali se k nejbližšímu stromu. Po opětovném projití cesty podle mapy objevili obrovský kámen, za kterým Pepík našel nádhernou bílou mušli.
Dráčci se podivovali a obdivovali krásu svého nálezu, a pak bez dlouhého přemýšlení přešli k hledání dalšího pokladu. Našli třetí strom a znovu prošli svou trasu. Zavedla je k chladnému potůčku, na jehož dně se třpytil a jiskřil papírek od bonbónu.
Honza odvážně strčil tlapku do studené vody a vytáhl novou vzácnost. Mezitím se už začalo pomalu stmívat. Honza prohlásil, že pokladů má dost a je čas vydat se na zpáteční cestu.
Pepík se smutkem pohlédl na mapu a souhlasil. Vznesli se do nebe a když uviděli rodný strom, letěli domů.
U dveří ložnice pod písmenem P se Pepík s Honzou začali dělit o poklady.
Papírek a kámen mně, mušle tobě.
Řekl Honza.
To není fér, ty máš dva poklady a já jeden.
Povšiml si Pepík.
A co mám dělat? Když ti dám kamínek, zůstane mi jen papírek a zase to nebude fér.
Pepík sám viděl, že jejich poklady se nedají rozdělit rovným dílem. A tu si vzpomněl na mapu a na celý jejich úžasný den s hledáním, přestávkou a poklady.
Víš co, ty si vezmi všechny ty poklady. A mně nech mapu!
Řekl Pepík kamarádovi.
No, když to tak chceš...
SpokojenýHonza podal lísteček s mapou kamarádovi a sám pevněji zavázal svůj měšec s poklady. Vešli do ložnice, kde chůva už stlala čisté postele, a začali vyprávět ostatním o svých dobrodružstvích.
Když už všichni spali, Pepík něžně přitiskl k hrudi svou mapu a zasněně si pomyslel: "K čemu mi jsou poklady, když mám takovou mapu? S ní si najdu celou horu pokladů dobrodružství".
