V jednom maličkém-maličkém městečku, za sedmero horami a sedmero řekami od Prahy, žila si dívka Máša. A zdálo se, že má všechno — byla hezká, chytrá a už se chystala do první třídy. Jenže moc chtěla být na internetu.
No mami, kup mi prosím tablet.
Každý den to v jejich domě znělo.
Ale matka se zpočátku nevzdávala. Znovu a znovu se ptala:
K čemu ti tablet, dcerko? Copak nemáš co dělat? Tady máme přece tak krásnou přírodu, tak krásnou přírodu…
Ale Máša nedala pokoj a znovu začínala svou píseň:
Chci na internet, jako Verča. Tam je toho tolik, mami… Verča říká, že tam jsou vzdělávací programy. S tabletem budu ve škole tak chytrá!
A jednoho dne roztálo milující srdce matky. Seškrábala peníze od sousedů i ze svých úspor a jednoho dne přinesla tablet. Předala ho zářící Mášence, usmála se při svých myšlenkách a šla se starat o zahrádku.
Mášenka si sedla na gauč s tabletem a začala si hrát. A tam toho opravdu bylo tolik… Mohla si psát s kamarády, dívat se na zářivá videa, plno barevných obrázků a dynamické hudby.
A Máša si nevšimla, jak celý den utekl. Přišla k ní maminka a pohoršeně mlaskla jazykem:
Takže jsi tady proseděla celý den? Hned do postele!
Ještě pět minut!
Ale matka byla neoblomná:
Je už deset večer! Všechny slušné holky už dávno spí.
Neochotně Máša odložila tablet a šla spát. A zdálo se jí, že se stala nejpopulárnějším člověkem na internetu. Proto se Mášenka ve spánku široce usmívala, což dojímalo její maminku.
Další den také uplynul. Jenže k Mášině mamince měli přijít hosté. Celý den se starala o domácnost, ale Mášenka odmítala pomáhat. Všechno musela maminka udělat sama: prostřít stůl, uklidit dům i pracovat na zahradě.
Máša jen odmítala její prosby, protože na internetu bylo zajímavěji. A když přišla Verča s matkou, Máša se ani neotočila. Maminka jen smutně zavrtěla hlavou a odešla.
A Máša si ani nevšimla, jak den utekl, a usnula přímo s tabletem v rukou.
Nevíme, jak dlouho spala, ale probudila se v temné-temné místnosti.
Mamiiiii.
Zavolala Máša, ale nikdo neodpověděl. Vyděšená dívka vyskočila, obula si bačkory a proběhla celý dům. Ale nikdo tam nebyl.
Odešla.
Náhle se ozval hlas. A s hrůzou Máša zjistila, že přichází z tabletu.
Co se stalo? Kam odešla?
Třesoucím se hlasem se zeptala dívka.
Je to vůbec důležité? Venku je už říjen, odjela do města.
Říjen? A co já? Měla jsem přece nastoupit do školy!
Sklíčeně si Máša chytila hlavu do dlaní.
Potřebuješ ji vůbec, zamysli se? Tady mám všechno: společně zvládneme školní program sami.
Máše se dokonce zdálo, že se na černé obrazovce objevil úšklebek.
A co Verča? Maminka, spolužáci? Ne, takhle to nejde.
To všechno jsou nesmysly, brzy zapomeneš. Maminka se nevrátí, je na tebe naštvaná. A budeme spolu celý život. Ukážu ti tolik her, tolik videí. Chceš?
Neeee.
Máša vyděšeně couvla.
Ne-ne-ne-ne.
A začala křičet. Sedla si na podlahu a prostě začala křičet… Nečekaně se probudila.
Co se děje, Mášenko? Něco se ti zdálo?
Vyděšená maminka se objevila ve dveřích pokoje.
Nic, mamičko.
Máša přiběhla k mamince a pevně ji objala.
Promiň mi. Teď ti budu vždycky-vždycky pomáhat v domácnosti. A ten tablet vyhodím.
Udivená maminka hladila Mášu po hlavě a nechápala, co se stalo. Možná je to k dobrému. A Máša se opět stala tou starou a na tabletu neseděla déle než hodinu. Aby se jí zase nezdály takové zlé sny.
