Pod javorem, který rostl na okraji lesa, se usadila rodina ježků. Javor proti takovému sousedství vůbec nic neměl. Velmi mu vadily myši a různí brouci kůrovci. Ti se všichni ježků báli.
Maminka ježka celý den uklízela a upravovala doupě. Tatínek spal a v noci vycházel na lov. Brzy se i ježčata začala zvědavě strkat ze svých doupat ven čumáčky. Bylo to ale strašidelné, protože kolem bylo tolik nezvyklého.
Jednou maminka odběhla za svými záležitostmi a nejodvážnější ježek Ježánek vylezl z doupěte. Dlouho mžoural do slunečního světla a na povrchu se mu líbilo čím dál víc. Tolik lákavých vůní a šelestu!
Nepřátel se nebál, protože ho maminka naučila v nebezpečí se stočit do klubíčka a postavit bodláky vzhůru. Našel si pamlsky a s chutí se najedl.
Lehl si pod javor u doupěte a začal dřímat pod šeptání listí. Jeden javorový lísteček mu vyprávěl, co viděl ze své výšky. Ježánek tiše vzdychal, protože od domova se tak daleko nemůže vzdálit.
Tu se ale vrátila maminka a rozezlená odvedla ježka domů. Velmi se bála o život svých malých a snažila se je chránit před nebezpečím.
Brzy ježčata povyrostla a rozutekla se do různých doupat. Jen Ježánek nezapomněl na javor a vždy přiběhl pod jeho stín poslouchat šelest listí. Jako jediný věděl, o čem spolu mluví.
Káťa a ježek
Šla lesem Káťa,
klopýtla a upadla.
A najednou na listu
ježka uviděla.
– Jaký jsi ostnatý,
legrační, ale ne zlý.
Pojď, vezmu tě
domů s sebou.
Ale ježek se rozzlobil
a odfrkl si.
A Káťa uslyšela
pevné: „Ne!“
– Tady jsem se usadil
a je to můj domov.
Raději vezmi
tužku a album.
Nakresli portrét,
dětem to ukaž.
Ti ho mamince daruj,
ať se z něj všichni
radují od srdce.
Lesní příhoda
Jednou do lesa straka novinu přinesla:
– Jaro! Jaro! Jaro přišlo!
A les se probudil, zahučel a zašuměl.
Všichni zvířata i ptáci najednou vykřikli:
– A proč jsme jaro nepřivítali?
Nikde jeho stopy jsme nespatřili?
Jen smrk tiše mlčel,
stál na pahorku a větvemi chránil
vykvetlou sněženku.
Jarní dílo, bílý květ.
