Já si ráno říkám sama:
„Vstávám! Hurá, hurá!
Dnes je den fakt paráda,
Všechny vás tu ráda vidím!“.
Rozžene se ospalost,
Na rozcvičku spěchám hned,
Potom mytí, ranní hygiena,
Pak sladký čaj jako odměna.
Ale nejdřív kaše lžíce.
Všechno sním, i drobky z misky,
Nenechám nic na talíři,
Ani blanka mi nevadí!
Batoh sbalím sama sobě
A zkontroluju i dveře:
Jestli jsem vše zavřela,
Nic jsem snad nezapomněla?
Proč je máma tady u mě?
Na mě veselým pohledem
Usmívá se, pořád kouká?
Dokonce i Micka, kocour-lotr,
Divně na mě kouká.
Co se tu stalo, rodino?
„Dnes je přece volno!
Dcerko milá, s tebou
Ráno žertík takový hrál.
Vždyť jsi vstala moc brzy
A ve všem jsi šikovná!
Potvrzuje to i táta.
Jen škola je zavřená!“ ―
Tak řekla mi máma.
Na to jsem se usmála,
Sladce se protáhla.
Lehla jsem si na postel,
Abych ještě trochu pospala.
Vždyť dnes je volno ―
Můj nejmilejší den!
