V hlubokém zeleném lese se narodila malá, puchýřovitá stromečka. Rostla mezi ostatními stromy a každý rok viděla, jak se jejich listí na podzim zbarvuje do všech barev duhy, a v zimě opadává a na větve se klade bílý, lehký sníh. Ale stromečce se nejvíce líbilo, když se na jaře na stromech objevují malé, jemné pupeny, z nichž se prodírají mladé zelené lístky.
A ona, stromečka, byla zelená v zimě i v létě. Ale stromečka nezáviděla ostatním stromům, protože oni nikdy nebyli na oslavě Nového roku, a její zelenou, puchýřovitou, nádhernou Dědeček Mráz si vždy vezme s sebou na oslavu.
Mráz stromečku zabalí sněhem a uloží ji spát. Řekne jí něžně:
Spi, stromečko, baj-baj.
A Metěj zpívá kolébavky:
Spi, stromečko, milá, pozor aby ses nezamrzla!
Stromečka miluje Mráze a Metěje za jejich péči a laskavost.
Jednoho dne před Novým rokem řekne Dědeček Mráz stromečce:
Stromečko, krásko, zítra mají děti oslavu, ty na ni přijdeš nádherná a krásná. Vyzdobíme tě barevnými koulemi a pěknými korálky. Ale dnes se musíš dobře vyspat a odpočinout si.
Dobře, Dědečku Mraze, půjdu spát brzy a zítra budu na oslavě nejkrásnější a potěším děti!
Přišel večer. Stromečka se právě chystala zabalit se sněhem a jít spát, když kolem ní proběhl malý šedivý zajíček a zeptal se jí:
Stromečko zelená, proč jdeš tak brzy spát? Pojď si se mnou hrát! Budu kolem tebe skákat a ty mě chyť větvičkami.
Oj, zajíčku, ráda bych si s tebou hrála, ale slíbila jsem Dědečku Mrazovi, že si půjdu odpočinout brzy, zítra je v mateřské školce slavnost, musím se vyspat.
Nic se neděje, tak já kolem tebe budu běhat a hrát si, a ty si odpočívej.
Dobře, ale prosím tě, nedělejte hluk, zajíčku.
Tak se dohodli. Sotva stromečka zavřela oči a přišel spánek, slyší, jak zajíček skáče a zpívá písničky. Tak se jí nepodařilo vůbec spát, dokud zajíček neodešel domů.
Zajíček utekl a stromečka se chystala trochu zdřímnout, když slyší, jak kolem ní proběhne naštvaný vlk s liškou:
Ty chytrá lišče, ještě si se mnou zatančíš! — řve vlk.
Co to, šedivý, já netuším, proč na mě tak zlostíš? — odpovídá liska.
Netuším? A kdo mě poslal za zajíčkem po falešné stopě? — říká vlk hlasitěji a snaží se chytit lišku za ocas.
Promiň, šedivý, já taky musím jíst! Aj! — vykřikla liska, když se vlk k ní přiblížil.
Nemohli byste být trochu tišší? — vložila se do sporu stromečka, — musím se do zítřka dobře vyspat, a vy mi v tom bráníte.
Oj, promiň, stromečko, je to všechno kvůli vlkovi! — řekla liska a využila chvíle zmatku, aby utekla.
Ještě tě doženu! — vykřikl vlk a běžel za ní.
Stromečka se znovu pokusila usnout, ale slyší kroky někde poblíž. Je to muž s sekyrou. Viditelně chce stromečku pokácet až ke kořenům. Zelená se vyděsila a vykřikla na něj:
Ty, muži, mě nesekanej, Dědeček Mráz mi slíbil, že mě zítra vezme s sebou na oslavu.
Stromečko, stromečko, jsi tak krásná, že tě chci mít doma!
Jak to, já mám zítra být na slavnosti, jinak se děti budou smutit!
Dobře, půjdu si domů koupit umělou stromečku.
A prosím vás, nedělejte tu hluk, musím si odpočinout.
Muž s sekyrou odešel, ale stromečce se nepodařilo usnout. Jednou se rozhodl datel na sousedním stromě dělat si díru, podruhé začal silný vítr vyjet písně. Teprve k ránu si trochu zdřímla, a pak upřímně řekla Dědečku Mrazovi:
Dědečku, celou noc jsem nespala, byla jsem nervózní, ale stejně půjdu na oslavu, nemohu děti zklamat.
Děkuji ti, má drahá, doufám, že si příští rok vyspíš, ale teď je čas se nazdobit!
A stromečka se stala ještě krásnější. Oblékla si nádherné ozdoby a šla s dědečkem na oslavu. A přinesla dětem spoustu, spoustu radosti!
