Když byla Jedlička ještě úplně malinká, zajímalo ji úplně všechno. Prostě kam se podívala, tam bylo všechno zajímavé. Nejúžasnější pro ni byly změny v přírodě.
V létě všechny stromy vypadaly stejně. A ona byla jako všichni. A všichni byli jako jedna velká přátelská rodina.
Ale najednou, když pominulo horko, začaly deště a přišla zima, se s jejími kamarády začalo dít cosi zvláštního. Jejich listí měnilo barvu a pestřilo se. Jedlička se na ně nemohla vynadívat: jak jsou krásné! A pořád čekala, kdy se i její jehličky stanou tak zářivými.
Žluté nebo červené, a nebo možná oranžové? ― tak každý večer, když usínala, snila o tom, jak se její šat změní. Ale přišlo ráno a nic se nestalo.
Ach!― smutně si povzdechla Jedlička. A bylo jí tak líto sebe. A tak se zlobila na své jehličky, které se nechtěly vůbec měnit. Naopak, byly stále tvrdší a pevnější a větvičky huňatější a rozložitější.
Takto Jedlička smutnila, dokud nezačaly foukat silné větry. Jednoho rána se probudila a řekla si, že se ocitla v pohádce. Země byla jako namalovaná barvami: žlutými, červenými, oranžovými ― všechno, jak měla ráda.
Ach, jak krásné! Podívejte se! ― zvolala na své kamarády-stromy.
Ano, ano, ― pomalu, jako by usínali, odpovídali, ― víme. Takhle se to děje každý podzim.
Podzim! Tak se to tedy jmenuje. Podziiim, ― zazpívala Jedlička a obdivovala pestrý koberec z listí. A tu si všimla, že ty krásné listy se odtrhávají od větví jejích kamarádů a padají, a stromy samy zůstávají holé, bezbranné, a vystavují všem větrům a dešťům své větve a kmeny.
Teď jí bylo stromů líto. Tehdy Jedlička pochopila, že si zamilovala své jehličky, které ještě nedávno kárala. Vždyť právě jehličky, zůstávajíce zelené, chránily a zachraňovaly její tenké tělíčko před větrem a chladem.
I když mé jehličky nemohou měnit barvu a nemám takovou krásu, zato mi je teď dobře a klidně, ― myslela si Jedlička, ― ano, jsem pořád stejná, ale i to se mi líbí víc: ať to tak zůstane navždy!
Jedlička ani netušila, že její zelené větvičky se líbí ostatním, protože v zimě jim připomínají léto a teplo. A navíc nádherně voní jehličím a pryskyřicí.
