V jednom velkém městě žilo autíčko Vžik. Bydlelo v prostorné garáži, která se nacházela na pěkně udržovaném pozemku hned vedle domu.
Každé ráno se Vžik brzy probudilo, vozilo strýce do práce a o víkendech spolu cestovali.
Ale snem Vžik byla prostá procházka lesem.
Po pracovním týdnu, když strýc parkoval autíčko do garáže, řekl:
Zítřejší den si můžeš užít podle svého. Nikam nejedu, jsi zcela volné, můžeš jet, kam se ti zlíbí.
Když se Vžik probudilo s prvními paprsky slunce, šťastné autíčko se vydalo vstříc novým dobrodružstvím. Projíždělo ulicemi města, kolem vysokých domů, barevných výkladů obchodů, náměstí a parků, a aniž by si toho všimlo, ocitlo se za městem na širokých silnicích.
Pořád mu v hlavě krouží jeho oblíbená písničku:
Jedu, jedu daleko,
jedu za volantem,
S vámi spolu
zpívám si tu píseň.
Vžik se stále vzdalovalo od města. Vlevo od silnice vidělo velké pole s pracujícím kombajnem. Když minulo malou vesničku s domy, které vůbec nepřipomínaly ty městské, přijelo k lesu.
Les ho přivítalo vysokými, štíhlými stromy, jasně zeleným trávníkem a krásným zpěvem ptáčků.
Jak bylo v lese ticho a klidu! Slunce už bylo vysoko, ale v kabině se vůbec necítila horka. Listí stromů chránilo autíčko před horkými paprsky slunce a vytvářelo stín. Ani si neuvědomilo, jak si začíná broukat s ptáčky…
Když projíždělo kolem obrovského suchého pařezu, vidělo louku s bílými houbami. Bez váhání se Vžik pustilo do jejich sbírání do kufru.
Ó, kolik jich tady je! To jsou přece lišky.
Dále našlo několik podgřibků a podosení. Hub bylo stále více a více. Na své cestě autíčko narazilo na louku se zemědělskou jahod, občerstvilo se, odpočinulo si a rozhodlo se vrátit.
Ale když se Vžik dostalo hluboko do lesa, nemohlo nikdy najít cestu, kterou sem přijelo. Ztratilo se. Několikrát za sebou zatlačilo na klakson a doufalo, že ho někdo uslyší a přijde na pomoc.
Co dělat? Už se stmívá, nejspíš budu muset přenocovat v lese.
Smutně si myslelo autíčko.
Vžik si všimlo nedaleko loučky, vybralo si místečko pod břízou a začalo si to tam zařizovat.
Najednou mu bylo slyšet, že někdo pláče. Vžik si dobře poslouchlo.
Ano, opravdu, někdo nedaleko plakал. Autíčko se vydalo za zvuky a vidělo malou dívku, která seděla na pařezu.
Ahoj! Co se stalo, proč jsi tady sama a pláčeš?
Zeptalo se autíčko.
Tak jsem se zabývala houbami, že jsem se ztratila.
Dívka odpověděla, aniž by přestala plakat.
Já jsem také skončila v takové situaci.
Řeklo Vžik.
Pojď, pojďme se poznat.
Já jsem Lola.
Odpovědělo dítě, stále vzlykajíc.
A já se jmenuju Vžik. Pojď rychle ke mně, zdá se, že bude přívaly. Pojď, našel jsem si hezké místečko pod břízou. Tam si počkáme, až bude pršet, poté si ráno odpočineme a zítra s novými silami najdeme cestu domů.
Lola skočila do auta a schovali se před deštěm pod stromem.
Kapky deště bubnují na střechu automobilu. Pod tuto písničku, unavené, dívka a Vžik si ani nevšimly, jak usnuly.
Tak spaly celou noc.
Brzy ráno bylo slyšet někde velmi blízko zvuk pracujícího motoru.
Rychleji, rychleji.
Zvolalo Vžik.
Zdá se mi, že nedaleko pracuje traktor. Ten nám pomůže, jak se dostat z lesa.
Přátelé v neštěstí se okamžitě vydali za zvuky… A opravdu, pouhých tři sta metrů dál pracoval starý traktor.
Dobré ráno.
Řekli si přátelé.
Vám také na zdraví.
Překvapeně odpověděl traktor.
Ztratili jsme se, museli jsme přenocovat, nemohli byste nám pomoci dostat se odtud.
Zdvořile poprosilo autíčko.
Žádný problém, samozřejmě vám pomůžu. Jeďte po této cestě, nikam se neotáčejte, dojedete k velkému větvitému dubu, zahnete doprava, pak ještě jednou doprava, pak stále rovně, tak se dostanete na dálnici.
Vysvětlil jim traktor.
Opravdu je to tak jednoduché?
Radostně se zeptala Lola.
Vám moc děkujeme. Na shledanou!
Poděkovala Vžik a spolu s dívkou se vydala domů.
Vše nejlepší.
Křičel jim za nimi starý traktor.
Podle rad traktoru rychle našli cestu a vyjeli na dálnici.
Vžik dovezlo Lolu domů do vesnice a samo se vydalo do města.
Rodné město ho přivítalo stejně jasným sluncem, jen po obloze pluly rychle sněhobílé mraky. Autíčko se hnalo po silnici a vzpomínajíc na lesek, loučku, houbičky, dívku Lolu, déšť a starý traktor, bylo nejšťastnější! Jak krásně strávilo svůj volný den!
