Jestliže se dlouho, dlouho díváte na mraky, můžete vidět, jak vítr je mění v různé úžasné tvary. Nejdříve po obloze pluje obyčejná skvrna, pak se podobá krokodýlovi, pak hrochovi, a pak se stane úplně fantastickou bytostí.
Jednoho dne si Viktorie takovou fantastickou bytost na obloze všimla.
Viktorie se dívá, a fantastická bytost tleskne do rukou, postříká duhovým deštěm, a ten déšť je kouzelný. Všechno kolem se smylo. Viktorie se rozhlédne: není tu ani domů, ani dětského hřiště. Jen jedličky tančí a houby v barevných kloboučcích běhají.
Viktorie se lépe podívá, a to nejsou vůbec houby, ale malí lidé. Jen mají kloboučky jako podhoubí, hřib nebo lišky.
Kdo jsi?
Ptá se ji jeden malý muž.
Já jsem Viktorie. A vy kdo?
My jsme houby!
Odpoví malý muž.
Proč pořád běháte?
Ptá se Viktorie.
Máme strach!
Houby pískly v jednom hlase a najednou se rozutekly všemi směry a schovaly se v trávě.
Viktorie právě chtěla zeptat, koho se tak moc bojí, když najednou černý stín zakryl celou louku a nad stromy se vznášel zlý kouzelník Strach jako hrozivý mrak.
Proč neutíkáš?
Zeptal se jí hromovým hlasem.
Protože se tě nebojím!
Odvážně odpověděla dívka.
Kouzelník Strach vykřikl, dupnul nohou, vytáhl z trávy Hříbka a křičí:
Teď si ho sním, a pak tebe! Máš strach?
Ne! Pusť malého! Nebo ti dám holí!
Opět odpověděla Viktorie.
A najednou se po těchto slovech Strach zmenšil, stal se slabší, zatímco Viktorie se zvětšila a posílila.
Dívka popadla hůl a zamávala na zlého kouzelníka.
Strach vykřikl:
Teď se mě bojte! Všichni se mě musí bát!
Ale sám ustupoval a koukal na hůl. Viktorie postupovala vpřed a stávala se silnější a silnější. A hůl v jejích rukou rostla.
Ach, nedotýkej se mě!
Nakonec Strach vykřikl, pustil hříbka a schoval se za pařez.
Tam ho začaly štípat muchomůrky, takže se Strach musel vydat na útěk. Proměnil se v černý mráček, vzlétl do nebe a prošel deštěm, který se proměnil v duhu.
Ó, velká Viktorie, — vykřikly houby. — Jak se ti podařilo porazit zlého kouzelníka? To je přece nejstrašnější Strach!
A Viktorie jim odpověděla:
Každý, kdo se zastane slabého, se stane silnějším!
To znamená, že když se zastanu nějaké mošky, budu také velký a silný? — ptá se Viktorie malý Lišák.
Budeš!
Usmála se Viktorie.
A právě v tu chvíli zaútočila housenka na světlušku. Lišák popadl stéblo trávy a zahnal housenku od světlušky.
Lišáku, jak jsi silný a odvážný!
Vykřikla světlušta.
Jsem silný, odvážný!
Radoval se Lišák.
Děkujeme ti, Viktorie! Teď víme, že nejsilnější je ten, kdo chrání slabé. Teď se budeme všichni navzájem chránit a nebudeme se ničeho bát!
Houby se s Viktorií rozloučily, posadily ji na mrak a poslaly ji domů.
A Strach se do té pohádky už nikdy nevrátil.
