Nikdy jste se nezamýšleli nad tím, co se děje v knihách, které stojí na policích a které se nečtou? Ukazuje se, že hrdinové knih žijí svým životem hned poté, co knihu zavřou a položí na polici.
V abecedě jsou hlavními hrdiny písmena. A ona také ožívají, jakmile se kniha zavře a postaví na polici.
V pokoji Kateřiny bylo mnoho knih, velmi je milovala. Ale poté, co knihu přečetla, Kateřina ji položila na polici a nikdy ji znovu nečetla. Na její polici stála i Abeceda, podle které se Kateřina kdysi naučila číst.
V této Abecedě žilo 33 písmen. Žila si pokojně, ale jednoho dne se písmeno Já, známé jako výtržník, rozhodlo, že v knize provede převrat. Nechtělo už stát na konci.
Proč bych mělo Já stát úplně na konci. Přece jsem nejdůležitější písmeno, bez mě se neobejdete. Já jsem a písmeno, a dokonce i celé slovo. Tak už mi ustupte své místo.
Řeklo písmeno Já písmenu A.
Ale přece nejsi to ty a není na tobě rozhodovat, jak by měla být písmena v abecedě uspořádána. Každé z nás má svůj čas. Proč bys mělo být první?
Zeptalo se písmeno A.
Protože jsem si to tak rozhodlo. Nechceš-li v dobrém, bude to v zlém.
Zahrozilo písmeno Já a vystrčilo písmeno A z Abecedy a samo zaujalo jeho místo.
A pak se stalo něco podivného. Písmeno A zmizelo ze všech slov v abecedě a jeho místo zaujalo písmeno Já. Bylo slovo "jablko", a teď se stalo "jjablko", místo slova "anděl" bylo teď slovo "jnděl".
Písmena byla velmi překvapena svým sousedstvím. Ale když se vydala za písmenem A pro vysvětlení, vůbec ho nenašla. V domě písmena A teď žilo písmeno Já. A na všech stránkách abecedy se teď pyšnilo samozvaný Já.
A kde je písmeno A?
Ptala se písmena na sebe.
Písmeno A, písmeno A.... a proč je vůbec potřeba, teď jsem tu místo něj.
Pyšně odpovědělo písmeno Já.
Ale jak je to možné? Bez písmena A se to nedá.
Řeklo písmeno K.
A proč to?
Zeptalo se znovu písmeno Já.
Protože na písmeno A končí většina slov, a teď se stane "psí", "kočka", "police", "želva"....
A co je na těchto slovech špatně?
Zeptalo se písmeno Já.
Zní to směšně, slyšíš to?
Odpovědělo písmeno K.
A podle mě to vůbec není směšné. Všechno je tak, jak by mělo být. Pokud se někomu něco nelíbí, tak vás tady nezdržuji. Můžete jít za písmenem A.
Řeklo písmeno Já.
Písmena byla zmatená. Tato situace se jim vůbec nelíbila, ale jak to všechno napravit?
Naštěstí k Kateřině přišla kamarádka se svou mladší sestrou, dívkou Janou, které bylo 6 let a brzy měla jít do školy.
Toto je Abeceda - moje první kniha. Pomůže ti se naučit číst.
Řekla Kateřina a podala Janě svou Abecedu.
Já už umím trochu číst.
Řekla Jana a otevřela abecedu na první stránce.
Jana viděla, že se tato Abeceda liší od té, podle které se učí číst, ale přesto se pokusila přečíst slova.
Jelení, jabeceda, jablko...
Přečetla Jana.
Čteš špatně. Mělo by to být "jelen", "abeceda", "jablko".
Opravila ji sestra.
Ale tady je to tak napsáno.
Řekla Jana uražená.
Dej mi to, já se podívám.
Řekla Kateřina a vzala si Abecedu.
A skutečně, dívka viděla, že na první stránce místo písmena A stojí písmeno Já. Kateřina začala listovat stránkami Abecedy a všimla si, že v její Abecedě zcela chybí písmeno A.
Nepořádek!
Řekla Kateřina a vzala si červený fix.
Začala přeškrtávat písmeno Já v těch slovech, kde by nemělo být. Trvalo to dlouho, ale Kateřina pečlivě opravila všechna slova. Pak zavřela Abecedu a položila ji na polici.
A stalo se zázrakem, písmeno A se vrátilo. Opět stálo na svém místě a písmeno Já na svém.
Písmenu Já nezbývalo nic jiného, než přijmout svou pozici. Písmeno Já pochopilo, že se tak chovat nemělo, protože každému písmenu v Abecedě je určeno své místo a nemělo by se to porušovat.
