Dívka Luba bydlí v pěkném bytovém domě s maminkou a tatínkem. Je už docela velká a chodí do mateřské školy. Luba je velmi milá, roztomilá a snadno si dělá přátele. Skoro všechny dívky v mateřské škole si s ní chtějí hrát, ale chlapci si ji vezou a někdy ji dokonce tahají za tenké světlé copánky.
Na otázku: "Jak se jmenuješ?" Luba vždy odpovídá: "Jmenuji se Láska". Tak ji to naučili říkat rodiče. Ale co je to láska, Luba neví.
Nedávno jí vypadl mléčný zub a chlapci ze starší skupiny si vymysleli novou zábavu. Začali jí vymýšlet různá přezdívka: Lubka-bez-zubů nebo Lubík-zubík. Dívka byla velmi rozrušená. A když požádala kluky, aby přestali, ti se jen smáli.
Dříve se Lubě vždy líbilo, když ji volali celým jménem, a dokonce i paní učitelky ji často volaly Láska místo Luba. Teď se jí zdálo, že si chlapci dělají legraci z ní kvůli této tajemné "Lásce". A slyšet své jméno už dívka nechtěla.
Maminka si všimla, že její věčně veselá holčička se nějak stala smutnou. Na cestě z mateřské školy se jí zeptala:
Lásko má, proč jsi smutná? Co se stalo?
Nevolej mě tak! Chlapci ze starší skupiny se mi pořád vysmívají, – Luba se mamince nechtěla skrývat svou bolest.
Vysmívají se? Tě urážejí? – maminka byla velmi překvapena, protože její dcera nikdy neměla problémy s ostatními dětmi.
Kazí mi jméno! – burácela Luba uražená.
A teď nechceš, aby ti já říkala Láska? – zeptala se maminka zmatená.
Nechci. Moje jméno se mi nelíbí, – odpověděla Luba a začala přemýšlet: jak ji budou teď volat?
Jaké hlouposti! Máš krásné jméno, velmi ti sluší.
Láska, láska! Ale co vlastně je láska? – zajímala se dívka.
Maminka nevěděla, jak správně vysvětlit své dceři význam tak důležitého slova. Jak přesvědčit dívku, že její jméno znamená nejkrásnější pocit, který na světě existuje? Po chvíli přemýšlení řekla:
Líbí se ti hrát si s přáteli?
Samozřejmě!
A která hra ti přináší největší radost? Kdy se nejvíce směješ?
Když si hraju na honěnou s Marií! Ona se mě snaží chytit, a já se jí rychle vyhýbám. A pak je to naopak! – sdělila dívka.
Tak vidíš, láska je to, co cítíš, když myslíš na honěnou. Nebo na přátele, například na Marii.
Takže miluji honěnou?
Ano, miluješ. Ale to je jen jedna stránka lásky. My s tatínkem tě milujeme, a ty nás. To je láska mezi rodiči a dětmi, je úplně jiná. Není to jako láska k přátelům a hrám. A pak je tu láska k chlapcům. K těm samým, co tě tahají za copánky.
Ty určitě nemiluju! – spěchala Luba ujistit maminku.
Ale láska není vždy vzájemná. A ne vždy přijde hned, – zasmála se maminka.
Kde ji tedy najdu, tu lásku?
Najít ji není tak jednoduché. Ještě těžší je ji zachovat a nést si ji celý život.
Budu ji moci najít?
Budeš, sluníčko, stačí jen dobře hledat!
Maminka viděla, že se Luba zvedla. Už se nestarala o posměšky. Teď chápala, že její jméno je výjimečné!
Dcera dlouho přemýšlela o slovech maminky: "Stačí jen dobře hledat!". Rozhodla se, že lásku musí najít za každou cenu, a to hned! Ale kde?
Hledání Luba začala v kuchyni: možná tam bude něco, co miluje? Skříňky, police, nádobí – nic to není! Pak se její pohled zastavil na krabici čokoládových bonbónů ležící na stole. "To je ono!" – pomyslela si dívka.
Čokoládové bonbóny se Lubě vždy líbily, ale maminka s tatínkem jí nedovolovali jich jíst najednou moc. Pořád je schovávali co nejvýše, aby se jich dcera nemohla dotknout. "Jaké štěstí! Miluji bonbóny!" – pomyslela si Luba a rychle si jeden z krabice vzala a dala si ho do pusy. Jak se mýlila! Byla to hořká čokoláda... Pocit se okamžitě vypařil.
"Ne, lásku tady nenajdu, musím hledat dál," – pomyslela si dívka a vydala se do svého pokoje. Dětský pokoj byl plný hraček. Luba si myslela, že je určitě miluje, ale které přesně? Panenky v barevných šatech? Ty se jí už dávno nelíbily jako dříve. Kostky, stavebnice, měkké zvířátko? Pak si dívka vzpomněla, že kdysi dávno měla medvěda, kterého si vždy brala do postele. Kde je?
Luba začala otevírat krabice a zásuvky, kontrolovat police v skříních, ale medvěda nikde nebylo. Možná pod postelí? Štěstí! Dívka vytáhla odtamtud zaprášeného medvídka s jednou chybějící tlapkou a opotřebeným uchem.
Tady jsi! – řekla medvídkovi. Dříve se jí líbilo medvídka obejmout a kousat jeho ucho před spaním. Byla si jistá, že tuto hračku miluje víc než ostatní. Ale teď... Teď to byl jen obyčejný plyšový medvěd. "Takže ani tady lásku nenajdu," – byla Luba zklamaná.
Najednou do pokoje vstoupila maminka. Požádala dceru, aby si uklídla hračky, a dodala:
Nebuď smutná, svou lásku najdeš. Raději si uklízej a jdi si hrát s ostatními dětmi, zahrajete si s Marií na honěnou.
Správně! – zvolala Luba – Já přece miluji honěnou!
Dívka si rychle posbírala věci, oblékla se a vyběhla ven. Marie bydlela v sousedním domě. Číslo její bytu si Luba snadno zapamatovala: "22" – jako dva labutě. Chystala se zvolit na domovní zvonek, když najednou uslyšela zvláštní zvuky. Něco pískalo velmi blízko. Luba se rozhlédla a u samých dveří viděla chlupatý kousek.
Bylo to malé kotě, které si žalostně mňoukalo a třáslo se. Venku bylo chladno a bylo velmi zmrzlé. Na jeho rezavé srsti s puntíky se lepila špína.
Když se Luba na to malé zvířátko dívala, pocítila zvláštní pocit: chtěla ho zahřát, chránit ho před chladem a větrem. Dívka si rychle sundala teplý šátek, ačkoli věděla, že bude maminka nespokojená, a opatrně zvířátko zabalila. Zapomněla, proč vlastně přišla za Marií, a spěchala domů.
Mami, podívej se, koho jsem našla! – řekla, jakmile vstoupila do bytu.
Jaké je malé. Určitě se nedávno narodilo, – maminka vzala od dívky kotě a začala ho pozorně prohlížet.
Necháme si ho? Tak moc bych se o něj chtěla starat!
Samozřejmě si ho necháme! Vidíš, já jsem ti říkala, že si svou lásku najdeš!
Děkuji! – dívka objala maminku a vzala si kotě. Už se stihlo zahřát a teď se zajímavě dívalo kolem. Jak podivně, nepokoušelo se utéci. Naopak, kotě se pohodlně usadilo v náruči své nové paní.
Jak ho pojmenuješ? – zeptala se maminka.
Pojmenuji ho Láskáček! A ať si chlapci dělají legraci, kolik chtějí!
Kotě si umyli a nakrmili. Luba se o něj sama starala. A chlapci v mateřské škole začali závidět, že má nového přítele – kotě Láskáčka, a přestali si ji dělat legraci. A na místě vypadlého zubíku se brzy objevil nový.
Takto Luba pochopila, co je to láska.
