Žil-byl na louce Chrpa. Byla velmi krásná, protože její lístky byly modré jako obloha - modré-modré. Brzy ráno se probudila, otevřela své oči, usmála se slunečku, vdechla čerstvý vzduch a všem kolem rozdávala svou jemnou vůni. Ale přišel čas, kdy musela pustit svá semena do samostatného života.
Foukal lehký věterek, semínka se rozletěla všude. Jedno nejmenší semínko letělo daleko-daleko, spadlo do vody potůčku a plulo…
Dlouho či krátce plulo semínko po proudu, ale zachytilo se o větvičku ležící na břehu.
Toto místo se mi velmi líbí, půda zde je dobrá.
Pomyslela si budoucí Chrpa.
Ale kolik zde je odpadků! Co mám dělat?
Nebylo jiné cesty. Pustila své kořínky do země a začala růst. Čas plynul, Chrpa se stala krásavicí. A jednoho dne dvě kamarádky smícháčky Mária a Dáša procházely a viděly Chrpu.
Ó, podívej, jaká je hezká, když si ji dám do vlasů, bude to vypadat velmi krásně!
S nadšením řekla Mária.
Chrpa se vyděsila, sklonila hlavu a třásla se strachem.
Proč ji trhat, není třeba, ať kvete a těší všechny svou krásou. Podívej, kolik zde je odpadků, navrhuji to uklidit, vyčistit místo, a pak sem přicházet a obdivovat si květinku.
Řekla Dáša.
Já nic proti tomu nemám, pojďme se do toho pustit.
Podporila kamarádku Mária.
Dívky, zpívajíce si písničku, sebíraly všechny odpadky. A bylo jich tam dost: plechovky, lahvičky, papírky... Ačkoliv byly dívky malé, práce se nebály a všechno uklidily. Jak se louka rozkvétla!
Obrovské díky vám za péči.
Řekla Chrpa.
Ale dívky ji neslyšely, protože mluvila svým květinovým jazykem, který lidé neslyší.
V dobré náladě se Mária a Dáša vracely domů. Udělaly dobrou věc, když vyčistily Přírodu od odpadků.
Ale najednou se odkud se vzal objevil Starý lesní muž, pán lesa. Žije v každém lese, ale obzvláště miluje smrkové. Dědeček byl oblečen jako člověk: v červený pás, levý díl kabátu zastrčený za pravý. Obuv na nohou byla pomíchána: levý bast obutý na pravou nohu a pravý na levou. Oči zelené-zelené, hoří jako by to byly uhlíky. Ale v očích taková smutek!
Dobrý den, dědeečku.
Pozdravily dívky.
Proč jste tak smutný, co se stalo?
Pán lesa vyprávěl kamarádkám, jak byl les dříve čistý a krásný. Žila v něm ptáčata a zvířátka, rostlo mnoho květin a bobulí. Ale lidé neocení krásu lesa, zanechávají po sobě odpadky a neuklízejí.
Asi se budu muset přestěhovat do jiného, čistého lesa, daleko od svého domova, jen abych neviděl, jak lidé ničí Přírodu.
Smutně vysvětlil Starý lesní muž.
Netruchlete, my si něco vymyslíme.
Podporily Starého lesního muže dívky. Rozhlédly se kolem a pochopily, že si s tím samy neporadí. Práce byla opravdu hodně.
Co kdyby se podařilo přesvědčit celou třídu, aby vyšla bojovat s odpadky v lese.
Přemýšlela nahlas Mária.
Správně, zavoláme všechny na pomoc, uspořádáme brigádu!
Opět podporila kamarádku Dáša.
V jeden z víkendových dnů se děti vydaly do lesa, aby jej vyčistily od odpadků. Nebyla to jednoduchá práce, kterou si vzaly na starosti, ale nikdo se nevzdal a neztratil odvahu. Vždyť už byli skoro dospělí a chápali, jakou dobrou věc dělají pro svou planetu. Po skončení práce žáci vyvěsili nakreslené plakáty, které upozorňovaly, že v lese nelze zanechávat odpadky.
A Starý lesní muž pozoroval ze strany, bylo mu tak příjemně a radostně, že se nemohl ovládnout a začal si zpívat písničku:
Lesákem mě od malička zovu.
Všechny zvířátka a ptáčky si vážím.
V mých lesích každý keř znám dobře.
Střežím bedlivě můj rodný les.
Pohádka je lež, ale v ní je ponaučení, dobrým chlapům k poučení! Ať je tato pohádka dobrým příkladem pro všechny. Ať každý bojuje proti odpadkům, protože svět se od nich dusí.
Nemusíte muset a sama Příroda vám řekne: "Obrovské díky, přátelé!"
