Jak Drobeček pomohl vážce

V horký letní den se Drobeček probudil brzy ráno a běžel na květinový loučku. Chtěl se podívat, zda na květinkách zbyla rosa, aby si umyl svůj malý nosálek čerstvými vonným kapičkami. Myšce stačí jediná kapka, aby se umyla.

Na loučku rostly barevné květiny: zvonečky, pryskyřičníky, jetel, polní karafiáty, chrpy a sedmikrásky. Jasné sluníčko již zahřálo rostliny a zem svými horkými paprsky a všechny rosné kapky již vyprchlely. Drobeček byl trochu smutný.

Kde se teď umyju?

Pomyslel si, když najednou uviděl velkou vážku s krásnými barevnými dlouhými křídly, která seděla na vysoké trásce a houpala se v lehkém vánku. Sklonila hlavu a byla velmi smutná.

Jak se jmenuješ a proč jsi tak smutná?

Zeptal se myšáček.

Jmenuji se Duška a jak bych nebyla smutná.

Odpověděla vážka.

Měla jsem malé zrcátko, velmi ráda se v něm dívám na své odraz. Létala jsem z květiny na květinu a zrcátko mi náhodou vypadlo do trávy. Nemohu si ho najít.

Postěžovala si Duška.

Pojď, já ti pomůžu!

Navrhl myšáček a začal svými malými tlapkami hledat v trávě zrcátko. Hledal, koukal, ale malé zrcátko v husté trávě nemohl najít. Květinový loučka byl velký a nikdo nevěděl, kde přesně si ho Duška ztratila.

Vážka si povzdechla a byla ještě smutněji.

Jak teď budu bez svého malého zrcátka.

Vzlykala.

Netruchli! Už vím, co udělám. Mám jednu myšlenku. Právě běžím k řece, abych se umyl, a ty za mnou leti.

Pískl myšáček a rychle se vydal na cestu svými malými tlapkami a velmi brzy se ocitl u řeky. Vážka se vrhla do letu, několikrát zamávala svými velkými křídly a také se ocitla na břehu.

Podívej se dolů na vodu, v řece můžeš vidět svůj odraz! Podívej, jak jsi krásná, Duško, jaké máš obrovské oči, jak se na slunečku třpytí tvá stříbrná křídla. Jsi velmi elegantní a připomínáš malý lehký vrtulník.

Zvolal myšáček.

Ó, teď mi zrcátko ani není potřeba.

Radovala se vážka.

A sklonila se velmi blízko k vodě, aby viděla svůj odraz a lépe se prohlédla.

Myšáček nabral svými tlapkami čistou vodu a začal si umývat svůj malý šedý nosálek.

Děkuji ti, Drobeček, jak je hezké, že jsi mi pomohl a poradil mi o řece. Teď budu vědět, kde si mohu prohlédnout svůj odraz a obdivovat svou krásu.

A tak vážka dodnes létá nad vodou. Jednou se zvedne, jednou se spustí. Jednou se zvedne, jednou se spustí.... A stále se dívá a dívá na svůj odraz. Nemůže se nabažit.

A Drobeček, osvěžený chladnou řeční vodou, běžel domů. Spěchal k své milované mamince, aby jí vyprávěl o své nové známé. Byl rád, že pomohl vážce Duške. Každý dobrý čin, který uděláme pro ostatní, se nám vždy vrátí.