Zima — to je čas zázraků. Když lehký bílý sníh padá na zem a vítr vesele si hraje s krajkovými vločkami, děje se opravdové kouzlo.
Málokdo ví, že každý rok si Dědeček Mráz vybírá nového pomocníka. Určitě jste si mysleli, že je to někdo z elfů, ale ne, Dědeček si vybírá jednoho z dětí, které mu píšou dopisy.
A přihlášek na tuto pozici je rok od roku stále více. Kdo by nechtěl strávit novoroční noc se skutečným Dědečkem Mrázem, místo s převlekaným tátou nebo dědečkem. Ale zimnímu kouzelníkovi je potřeba odpovědný člověk. Paměť má Dědeček úplně špatnou, bez pomocníka by mohl dvakrát přinést dárky do jednoho domu, nebo ještě hůř — úplně zapomenout přinést dárek nějakému malému dítěti ze seznamu.
A při zdobení oken domů sněhovými vzory Dědečkovi pomoc chybí. Sám by nestihne všechna okna namalovat. A přitom tato práce začíná ještě dlouho před Novým rokem.
«Přečetl jsem každý dopis, který mi děti poslaly, ale nemohl jsem najít vhodného pomocníka. Co mám dělat? Sám si neporadím!» — myslel si Dědeček Mráz, sedě za velkým dubovým psacím stolem. Na jeho nose se honosily modré brýle s velkými skly, aby poznal, kdo píše pravdu o svém chování v tomto roce a kdo si vymýšlí. Když dítě napíše lež, přes brýle nebude vidět nic jiného než krásné sněhové vločky.
Dědeček Mráz si chvíli pomyslel, poškrábal si hlavu a rozhodl se jít osobně hledat si pomocníka. Ale jak se objevit na ulici v novoročním oblečení? Všichni by ho poznali, a před Novým rokem nesmí děti Dědečka vidět, jinak by se novoroční zázrak neuskutečnil. Nic se nedá dělat, bude si muset vzít obyčejný kožešinový kabát a teplejší valenky. Aby ho žádné dítě na ulici nepoznalo.
«Kde ho hledat? Dobrého, laskavého, odpovědného a statečného pomocníka?» — přemýšlel Dědeček, stojící na krásně vyzdobeném náměstí u stromečku. Jeho pohled se toulal po dětech, které kolem něj procházely. Ale žádné dítě neodpovídalo vysokým nárokům Dědečka Mráza. Jedna holčička táhla mámu za rukáv a prosila si zmrzlinu, jiný chlapec odmítal sám vozit sáně, a u stánku s vánočními hračkami nějaký zvídavý kluk pořádal opravdový koncert a žádal si koupit vánoční lízátko.
Náhle Dědečkův pohled zahlédl mezi ostatními dětmi malého hubenkého chlapce, který měl na sobě tenký kabátek a vůbec ne zimní boty. V takovém mrazu by měl chlapec určitě zmrznout od hlavy k patě. Ale chlapec si nestěžoval a neplakал, držel v rukou barevné vánoční koule ručně vyrobené. A zřejmě je nabízel lidem, kteří kolem něj procházeli, aby si je koupili.
Dědeček Mráz se pospíchal k chlapci přes dav, aby zjistil, co ho přimělo stát na takovém mrazu sám. Jakmile se k chlapci přiblížil, ten vykřikl:
Vánoční ozdoby ručně vyrobené! Levně!
Ahoj chlapče, odkud máš takové krásné vánoční koule?
Přímo z dílny Dědečka Mráza! Vánoční ozdoby nejvyšší kvality. Chcete si koupit? Prodám levně.
Dědeček Mráz pozorně podíval chlapci do očí a všiml si v nich odlesku těch vlastností, které tak dlouho hledal u ostatních dětí. Ale neměl spěchat s rozhodnutím, bylo třeba vše pořádně zkontrolovat. A řekl:
Z dílny Dědečka Mráza říkáš? Zajímavé... Nech mě podívat, — dědeček vzal do ruky jednu kouli červené barvy, na níž byly pečlivě nakresleny jemným bílým štětcem klikaté vzory připomínající sněhové vločky.
Líbí se vám moje ozdoby? Obvykle všichni procházejí kolem... — řekl chlapec a jeho oči byly zároveň plné naděje a smutku.
Víš, já ti věřím. Mně se jednou podařilo být v novoroční dílně kouzelníka, a ozdoby, které tam dělají elfové, jsou mnohem méně barevné než tvoje.
Tak si u mě koupíte tuto kouli? — chlapcovy oči se leskly od slz, které se mu sbíhaly.
Více než to, můj příteli, koupím si je všechny a ještě více, ale musíš mi odpovědět na jednu důležitou otázku. A odpovědět upřímně.
Cokoli chcete vědět! — chlapec byl připraven udělat cokoli, jen aby prodal ty koule, které tak pečlivě maloval několik nocí po sobě.
Řekni mi, co tě přimělo trávit svůj neobyčejný talent malíře tím, že prodáváš vánoční koule na náměstí v předvečer Nového roku, a ještě v kabátě, který tě sotva chrání před větrem?
Chlapec dlouho neodpovídal. Sklonil hlavu a bylo mu tak stydno před tímto štědrým dospělým, který byl připraven koupit si všechny jeho vánoční ozdoby. Hledal správná slova, ale nemohl říci pravdu.
Vidím, že tě něco trápí, ale můžeš mi věřit. Věř mi, umím chránit nejdůležitější tajemství. Ale pokud nechceš, nemusíš odpovídat. Stejně si u tebe koupím vánoční ozdoby, jen mi řekni svou cenu.
Ne, to by bylo neférovité. Slíbil jsem, že ti to řeknu.
Oceňuji tvou upřímnost a chci ti za to poděkovat.
Slova Dědečka Mráza chlapce tak dojala, že si vzal do prsou více mrazivého vzduchu a řekl:
Prodávám ozdoby na náměstí, protože potřebuji peníze na jídlo. Nosím si tento starý kabát, protože nemám žádné jiné oblečení. Mrhám svým talentem, protože si nemohu dovolit jej rozvíjet. Jsem bezdomovec, jen vás prosím, nelitujte mě. Prostě si koupte koule.
Jsi velmi statečný chlapec. Promiň, neznám tvoje jméno.
Jmenuji se Téma. Splnil jsem svou část naší dohody.
A co kdybych ti nabídl mnohem více než jen nákup koulí? Jsem připraven ti nabídnout pomoc. Nabídnout práci a přístřeší. Jen si nemysli, že tě lituju.
Ale proč já?
Víš, potřebuji pomocníka. Takového statečného, laskavého, odpovědného chlapce jako ty.
A v čem pracujete?
Já... Jak ti to mám říci... Jsem Dědeček Mráz.
Chlapec se zasmál, ale Dědeček Mráz se nespěchal ho zastavit.
Jste si jistý? To nemůže být!
Opravdu nevěříš v Dědečka Mráza?
Věřím, ale... Už se mi dlouho nedělo žádné vánoční zázraky.
Pak je nejvyšší čas to napravit!
Dědeček Mráz prskl prsty a začal silný sníh. Téma nemohl uvěřit, že se stal svědkem takového kouzla.
Teď věříš, že jsem Dědeček Mráz?
Ano! Věřím vám!
Tak souhlasíš s mou nabídkou?
Samozřejmě, že souhlasím!
Pak si vezmi své vánoční ozdoby a vydáme se na sever, abychom se připravili na svátek. Práce bude hodně, ale spolu si určitě poradíme.
A potřebujete moje vánoční koule? Jste přece kouzelník a vaši elfové určitě...
Takové krásné vánoční ozdoby jsem ještě neviděl. A věř mi, viděl jsem jich velmi mnoho... A tyto koule jsem si slíbil koupit, takže jsou právem moje. A pověsím je na svůj Novoroční Stromek.
Děkuji! — jen to chlapec řekl a radostně objal Dědečka Mráza.
Stojí za to říci, že takového poctivého a odpovědného pomocníka Dědeček ještě nikdy neměl. Téma se kouzelníkovi tak líbil, že mu nabídl, aby zůstal pracovat natrvalo!
