Na louce svítilo jasné slunečné ráno a Lenka pobíhala sem a tam, skákala a radovala se. Lenka byla hříbě a měla tolik sil, že se zdálo, že by mohla skákat celý den.
Najednou na ni zavolala maminka kobyla:
Lenko, holčičko, pojď si učesat hřívu. Dnes jsme se ještě nečesaly!
„Zase česání,“ pomyslela si Lenka nevrle. Umývat se v rybníku mohla, ráda si čistila zuby a dokonce si sama nasadila podkovy, ale česání je nudné, nepříjemné a někdy i bolí.
Mami,“ řekla Lenka.
Ano, holčičko,“ odpověděla maminka.
Mami, a když se nevyčešu, budu hezká?
Samozřejmě, že budeš, vždyť jsi vždycky hezká!
Tak proč se vlastně česat? Je to nepříjemné a někdy to bolí. A navíc je to nudné!
Když se nevyčešeš, zůstaneš sice pořád hezká, ale neupravená. A česání je navíc dobré pro vlasy.
A co znamená „neupravená“?
Znamená to nedbalá, neuspořádaná,“ odpověděla maminka.
Lenka si povzdechla, postavila se před maminku a ta jí začala česat hřívu.
Když bylo hotovo, Lenka vyrazila za kamarády co nejrychleji. Jako první potkala pávа Bobeše.
Ahoj, pane páve Bobeši!
Ahoj, hříbě Lenko!
Bobeši, ty jsi opravdu hezký páv?
Samozřejmě, že jsem hezký, copak nevidíš?
A proč máš tak nadýchaný ocas?
Když ho rozevřu, jsem ještě krásnější!“ odpověděl Bobeš.
„Takže když si česám hřívu, jsem taky ještě krásnější,“ pomyslela si Lenka a klusala dál.
Potom potkala kočku Mičku. Seděla pod stromem, olizovala si tlapku a přejížděla s ní po hlavě.
Mičko, copak to děláš, češeš se? zeptala se Lenka.
Jo, mrrr,“ odpověděla Micka.
A proč to děláš?
Takhle se starám o sebe a zbavuju se blech, které by se mi mohly zabydlet v srsti.
„Takže se taky zbavuju blech, když mě maminka češe,“ pomyslela si Lenka.
Večer, když Lenka usínala, přemýšlela o tom, co se jí dnes přihodilo.
Druhý den, když přišel čas na česání, se Lenka zeptala maminky:
Mami, a když se nebudu česat, budu neupravená, nebudu tak hezká a zabydlí se u mě blechy?
Za jeden den se blechy nezabydlí,“ odpověděla maminka.
Takže když se jeden den nevyčešu, nestane se nic hrozného?
Ano,“ řekla maminka, „za jeden den se nic hrozného nestane.
Lenka se rozzářila a zeptala se:
Mamiii. A můžeme, aby tenhle den byl dnes? Můžu dnes nechat hřívu být?
Maminka chvilku přemýšlela a řekla:
Dobře, Lenko, dnes se česat nemusíš.
Juhúú!“ zavolala Lenka a odcválala na svou oblíbenou louku.
Ale zítra se určitě musíš vyčesat!“ zavolala jí za zády maminka.
Určitě!“ opakovala Lenka už z dálky.
A skákala po své oblíbené louce s trochu zamotanou hřívou, kterou čechral vítr, a byla sice trochu neupravená, ale stejně krásná.
