Drak, který snědl všechny hvězdy

Jarní nocí se malému drakovi Filipovi nemohlo spát. Ocas mu pořád překážel v pohodlném uložení, křídla ho píchala do nosu a ostny na zádech se nepříjemně zachytávaly o přikrývku.

A pak mu navíc zakručelo v břiše. To už vůbec není v pořádku – spát na prázdný žaludek. Musel tiše vstát a proplížit se kolem staré chůvy Agáty k východu. Dobře, že chrápala velmi hlasitě, takže neslyšela, jak zaskřípaly dřevěné dveře s písmenem F.

Filip vyšel ven a zamyslel se. Co by si dal k jídlu? Přece nepoletí v noci do kuchyně? Místo toho se jen potloukal po své větvi, kam ho oči vedly. A jeho dračí oči se dívaly směle dopředu. A trochu nahoru. Když se probojoval až na samý konec větve, nemohl si odpustit obdivné „vá-au!