S jídlem měl drak Filip docela dobré vztahy. Moc rád měl syčící horké hrášky, salát z mrkvových tyčinek, šťavnaté růžové dračí ovoce a dokonce i duhovou polévku.
Ale karbanátky Filip nemohl vystát. Jakmile je přinesli na stůl, hned kroutil nosem. Prostě "fuj" a "bé", co to má být za vůni a chuť těch karbanátků. A nutno říct, že toto jídlo bylo na stromě ve velké úctě a všichni ostatní dráčci se divili, proč to Filip s karbanátky nemá. Chůva byla přímo rozhořčená.
Nejčerstvější, nejjemnější, nejchutnější. Proč kroutíš nosem??
A stará Anežka zlostně zírala na nejedlíka Filipa. On se trochu bál její dlouhé krokodýlí tlamy, a proto s povzdechem šťoural v karbanátkách a u stolu seděl nejdéle ze všech.
Teprve když Anežce došla trpělivost, směl utéct a nechat vychladlé jídlo na talíři. V jeden z takových nešťastných dnů přišel tlustý Tomáš Filipovi nečekaně na pomoc.
Filipe, no tak, proč pořád trpíš nad těmi karbanátky? Chceš, abych je za tebe jedl a ty budeš chůvě ukazovat prázdný talíř? Tobě dobře, mně dobře a jí taky.
Samozřejmě, že chci! Tady, sněz je!
Filip se zaradoval. Tomáš hned karbanátek ohřál svým dechem a s chutí ho spolkl. Spokojení dráčci se svým nápadem rychle utekli z kuchyně. Cestou Filip ukázal chůvě prázdný talíř. Teď už nebude muset sedět dvě hodiny nad jídlem. A tak to od toho dne šlo.
Jakmile dali k obědu karbanátky, Tomáš byl hned po ruce a vypomohl Filipovi. Ale stará Anežka neměla ten dlouhý nos nadarmo. A proto brzy přišla na to, že ji Filip vodí za nos.
Chůva se rozzlobila, ale nic neukázala. Chytila ho stará u východu s dalším prázdným talířem.
Vidím, Filipku, jak jsi začal mé karbanátky dobře jíst. Podívej se, co jsem ti připravila - přídavek.
Laskavě tak promluvila chůva. A podala mu teplý papírový sáček.
Sněz ještě jeden karbanátek, udělej radost staré babičce.
Filip úplně zezelenal.
Dobře, jen... ééé... já později... potom.
Zalhal drak.
Vezmi si ho, jen mi nezapomeň vrátit prázdný sáček. Ještě se mi bude hodit.
Mrkla Anežka. Filip musel rychle najít Tomáše.
Dnes jsem snědl celé tři karbanátky - Anežka mi sama přinesla přídavek. Víc nemůžu - přejedl jsem se.
Co s ním mám dělat? Chůva řekla, abych vrátil prázdný sáček!
Prázdný? No tak ho vyhoď, ten karbanátek, a budeš mít prázdný sáček.
Řekl Tomáš a s námahou se vznesl do vzduchu a odletěl. Filip to tak udělal a pak se vydal k chůvě. Díval se, jak spokojená stará Anežka otevírá sáček.
Proč jsi nesnědl karbanátek? Zapomněl jsi, že?
Filip málem spadl z větve! Odkud se vzal karbanátek? Vždyť ho přece sám osobně vyhodil pod strom... Nic se nedalo dělat, musel si sáček vzít zpátky. Filip běžel rovnou k Tomášovi.
Ten se také podivil novému karbanátku, ale rozhodl se přesto pomoct a sebral síly a snědl ho. Tentokrát se Filip, než sáček vrátil, domyslel nahlédnout dovnitř. Karbanátek tam byl.
Musel ho podrobit nové zkoušce - hodit ho do potoka. Ale ani studený potok, ani spolehlivá truhla jeho kamaráda Františka, ani hromada listí - nic nepomohlo.
Karbanátek se v sáčku objevoval znovu a znovu. Filip se ho pokoušel rozšlapat a dokonce poprosil jednoho známého dospělého, aby ho spálil na popel, všechno bylo marné.
A večer Anežka vynesla rozsudek - žádné jiné jídlo, dokud nesní karbanátek. Do dětského pokoje šel Filip bez večeře. Spal špatně a ráno, co se dalo dělat, musel udělat rozhodné rozhodnutí - sníst ten nešťastný karbanátek přímo před chůvou.
U snídaně se drak nesměle dovlekl k Anežce, Tomáš ho povzbudivě strčil do zad a František na něj mrkl.
Anežka se ušklíbla přes celou tlamu, ukázala Filipovi na nejbližší stůl a pak si sedla vedle něj a čekala.
Dráček zadržel dech, aby necítil vůni karbanátku, a otevřel sáček. Divné, ale uvnitř bylo horko. Karbanátek vyskočil na talíř tak čerstvý a pěkný, že hladový dráček překvapením vtáhl nosem vzduch.
Najednou ucítil jeho úžasnou karbanátkovou vůni. A hned kousl do boku. Byl tak chutný!
Hladový Filip sežral karbanátek na jeden zátah a s údivem se podíval na chůvu. Ta se ohlušivě rozesmála, poplácala ho po ostnatém hřbetě a odešla mýt nádobí.
A Filip potají nahlédl do sáčku a vytáhl odtamtud další karbanátek. Sáček byl totiž kouzelný a karbanátky - skutečně prvotřídní!
