Na vysoké-vysoké hoře ve starém opuštěném Hradě žil kdysi velký červený Drak jménem Chrchlošour. Bylo mu celých tisíc let! Polovinu svého života strávil v tomto Hradě a nikdy neuklízel. A jednoho dne si uvědomil, že je všude tolik pavučin a tak tlustá vrstva prachu, že neustále kýchá. A od jeho hlasitého kýchání se třesou zdi a začínají se hroutit.
Aby se mu celý dům úplně nerozpadl, rozhodl se Chrchlošour najít tu nejkrásnější princeznu. Vždyť ty přece vždy žijí v těch nejupravenějších palácích. Takže když bude mít takovou, celý jeho dům se hned promění!
Vyšel Drak na střechu, roztáhl křídla a odletěl. Létal, létal, až uviděl nový Palác s malebnou zahradou, kde se procházely tři krásné královské děti: dvě Princezny a jeden Princ. Přiletěl ke starší sestře, chytil ji do drápů a odletěl domů.
Posadil ji do osamělé věže a řekl, že musí všechno hezky uklidit. A sám odešel odpočívat, protože byl už starý a unavený z dlouhého létání.
Probudil se následující den, šel do věže, a tam nikdo není. A vidí na prašné podlaze stopy rytířských bot. Pochopil, že přijel Princ a ukradl mu zajatkyni.
No dobře. Za těmi holkami vždycky přijedou rytíři. Vezmu si raději prince!
Pomyslel si Chrchlošour.
Odletěl pro mladého Prince. Letí a vidí, že v zahradě nikdo není. Obletěl hrad a z druhé strany byl hustý les. A mezi stromy cválá Princ na bílém koni a loví. Počkal Drak, až Princ vyjede na mýtinu, chytil ho a odletěl domů.
Posadil ho do osamělé věže a řekl, ať uklidí Hrad. Zamkl všechny dveře ven a šel spát.
Probudil se následující den, šel zkontrolovat, a v místnosti zase nikdo! A jen okno otevřené a dlouhé lano visí až k zemi. Pochopil Drak, že i Princ před ním utekl.
No dobře. Potřetí mě neošidí! Vezmu si tu nejmenší Princeznu a přinutím ji tady žít! Zamknu všechna okna, aby ji nikdo neukradl a sama neutekla.
Rozhodl se Chrchlošour.
Odletěl znovu k upravenému Paláci. V zahradě se nikdo neprocházel, v lese nikdo nelovil. Rozzlobil se Chrchlošour a jak zařval! Dokonce se zatřásly stromy. Uslyšela to malá Princezna ve svém pokoji, bylo jí zvědavé, kdo tak hlučí. Otevřela okno a Drak ji uviděl, rychle přiletěl – chňap! – a odnesl ji.
Posadil děvčátko do osamělé věže, zavřel všechna okna tlustými mřížemi a řekl, že to je teď její pokoj. A ať všude uklidí a bylo to hezké. A sám šel spát.
Probudil se ráno – a první, co udělal, šel zkontrolovat, jak je všude čisto a hezky. Jde chodbami a sály, a všude prach jako předtím. Vchází do osamělé věže k malé zajatkyni, a tam je všechno čisté, postel pěkně ustlaná a prachu nikde ani stopa. Rozzlobil se, že je uklizený jen jeden pokoj, a říká:
Přece jsem ti řekl, abys uklidila všude, proč jsou ostatní sály špinavé?!
A Princezna odpovídá:
Učili nás, že se má vždycky říkat „prosím
