Úplně, zimo, na nás jsi zapomněla,
Se sněhem s dětmi hrát jsi ráda byla!
A sáně, co jak střela z kopce letí ―
Tak copak všechno jsi, zimo, zapomněla?
Na Silvestra jsi slzami se rozplakala,
Jen louže všude, co bude dál?
Mám snad zajet k sněžnému doktorovi?
Jen řekni, všechno zaplatím já!
Do pokladničky peníze jsem dlouho šetřil,
Ale ledová krusta mi už vážně leze krkem!
Víš, ven zase nepustí mě,
Smutně sedím jak rosa na zelí.
Za oknem ― mokrý sníh, teď déšť, teď led,
Prostě bordel a věčné náledí.
Prázdniny se nudím sám celé,
Ještě rýma, ta je taky pán!
Doktor včera řekl, že vše přejde,
Zbývá pár dní, nemoc odejde.
Zimo, tu jsem si pomyslel,
Že sirupy pijeme ne nadarmo.
A ty, zdá se, jsi taky moc onemocněla,
Smutníš zas, ale to přece není řešení!
Možná se bojíš injekcí
A proto jsi doma zůstala?
Chceš, půjdu s tebou k doktorovi?
Jsem chlapec statečný a nežertuji!
Jinak jsi úplně zapomněla,
Že jsi se dětmi sněhem hrát ráda měla,
Že jsi milovala sněžné vánice,
a vůbec ne jarní kapky z okapu.
Nuž, zimo, vrať se honem,
Nesmuť a pohádkou se těš!
Tak to je vše, tady končím větu
A moc čekám odpověď, klidně řádku:
«Spěchám a už nejsem nemocný!»
Že se brzy uzdravíš ― věřím.
