Na jednom jahodovém záhonku žil malý Červík. Byl docela maličký a ani si nepamatoval, jak se tam ocitl. Ale velmi miloval sladkosti, a proto si udělal domeček v malé jahodičce. A žilo se mu tam tak sladce, že každý den si zpíval tuhle písničku:
Jsem chytrý červík malý! V jahodičce jsem si boček prohryzl. Teď žiju sladce, mám všechno v pořádku.
Ptáčci to uslyšeli a začali štěbetat:
Jaké to divné zvyky! Udělal si domeček z jahodičky! Raději bydli pod kůrou, tvůj domeček bude pevný.
Ale Červík se jim vysmál:
Všichni ptáčci mi závidí! Chtějí domeček z jahodičky!
Ptáčci se s malým hloupým Červíkem nehádali a odletěli za svými povinnostmi.
Léto plynulo, jahodička rostla a domeček Červíka se zvětšoval. Velmi se radoval a zpíval si písničku:
Jsem chytrý červík malý! V jahodičce jsem si boček prohryzl. Můj sladký dům roste, je v něm stále více místa!
Myšky to uslyšely a začaly pištět:
Jaké to divné zvyky! Udělal si domeček z jahodičky! Raději bydli pod zemí, tvůj domeček bude teplý.
Ale Červík se jim vysmál:
Zlé myšky maličké! Chtějí domeček z jahodičky!
Myšky se s tvrdohlavým Červíkem nehádaly a utekly za svými povinnostmi.
Léto končilo, jahodička ležela na záhonku velká a zralá. A uvnitř ní ležel velký červený Červík, který se přejedl svým sladkým domečkem. Stal se tak tlustým, že se sotva otáčel, ale pořád si zpíval písničku:
Jsem chytrý červík malý! V jahodičce jsem si boček prohryzl. Mám obrovský dům, žiju v něm nejsladčeji ze všech.
Brouci to uslyšeli a začali bzučet:
Jaké to divné zvyky! Udělal si domeček z jahodičky! Raději bydli pod kamenem, tvůj domeček bude skvělý.
Ale Červík se jim vysmál:
Nějaký broučci tu fňukají! Chtějí domeček z jahodičky!
Brouci se se škodlivým Červíkem nehádali a odplazili se za svými povinnostmi.
Přišel podzim. Začaly deště a jahodička úplně rozmokla a rozpadla se. Červík zůstal bez domečku. A protože celé léto jedl jen sladkosti, stal se tak tlustým, že už si nemohl udělat pevný domeček pod kůrou stromu, ani teplý dům pod zemí, ani spolehlivý pod kamínkem.
Červík pochopil, že si už nikdy-nikdy neudělá dům v jahodičce. A také pochopil, že měl poslouchat starší. Protože oni věděli, co bude dál. A nemluvili ze zlosti, ale proto, že mu chtěli pomoci. On ale nevěděl a neposlouchal. Bylo mu smutno a zima, Červík si povzdechl a řekl:
Přišel podzim. Raději bych byl bydlel v kokosu.
