V jednom hračkářství žili Traktor, Jeřáb a Nákladní auto. Každou noc jezdili na hračkářskou stavbu a stavěli hračkářský dům, a každé ráno se zase vraceli na své police.
Jednoho dne přišel do obchodu chlapec se svou maminkou. Traktor se mu tak líbil, že přemluvil maminku, aby mu ho koupila. Peníze byly předány pokladní, prodavačka zabalila hračku do krásné krabice a dala ji chlapci.
Jeřáb a Nákladní auto se s Traktorem rozloučili a zesmutněli.
V noci jeli, jako vždy, na hračkářskou stavbu, ale postavit dům se jim vůbec nedařilo. Velmi jim chyběl jejich přítel Traktor. Přátelé se už chystali vrátit na police, když si Nákladní auto povzdechlo a řeklo:
Jak by bylo skvělé být zase všichni spolu! Kdyby jsme mohli najít našeho přítele Traktora…
Jeřáb se zamyslel a řekl:
A proč ne? Vždyť se můžeme pokusit!
Pokusit? Ale jak?.. ― podivilo se Nákladní auto ― Nemůžeme opustit obchod.
Neměj obavy, teď si něco vymyslíme!
Jeřáb byl velmi vysoký a velmi chytrý. Škrábnutím háku po své kabině se usmál a řekl:
Podívej! Vidíš to malé okénko na dveřích? Naší kočka Maruškou jím každý den vychází na ulici. To znamená, že i my budeme moci!
Chytře jsi to vymyslel! ― radoval se Nákladní auto a vydali se k dveřím.
Okénko bylo dost vysoko a hračky se nemohly vyskočit a chytit se jeho okraje, ale společně se jim podařilo i s takovým těžkým úkolem!
Jeřáb vystrčil svou střelu, zvedl Nákladní auto nahoru a přenesl ho oknem ven. Pak Nákladní auto pomalu a pečlivě vytáhlo přítele na laně. A konečně se autíčka ocitla na ulici. Rozhlédla se kolem…
Stála na chodniku a kolem ní byly domy. Jeřáb a Nákladní auto byla malá a tyto domy se jim zdály oooočень velké…
Když se rozhlédla, Nákladní auto se zase zesmutňilo:
Nikdy nenajdeme Traktora, protože ani nevíme, kam jet a kde ho hledat v tomto velkém městě.
Nebuď smutné, teď si něco vymyslíme.
Jak si pamatujete, Jeřáb byl velmi vysoký a velmi chytrý. Škrábnutím háku po své kabině se usmál a řekl:
Víš, slyšel jsem, že všechny děti chodí do školky! To znamená, že musíme najít školku a čekat tam na chlapce, který si koupil našeho přítele Traktora!
Přesně! Pojďme rychleji do školky, ― radoval se Nákladní auto a nastartoval svůj motor.
Ale autíčka nevěděla, kde v tomto městě byla školka. Tak se podívala doprava, pak doleva a… rozhodla se jet směrem ke světelné signalizaci, která blikala někde velmi daleko, vpravo od nich.
Zatímco jely, svítalo. První sluneční paprsky se objevily za obzorem a naši přátelé s zájmem pozorovali nový svět. Vždyť v životě viděli jen tovární stroje, které je vyrobily, a také krabici, do které je zabalili a kterou je dovezla do obchodu. A samozřejmě samotný obchod, kde stály na policích a spřátelily se.
A tento nový svět se jim velmi líbil. Valily se po chodniku vstříc příteli, po kterém velmi toužily. Náhle se Jeřáb zastavil. Viděl vpředu školku.
Kde? Kde? ― ptalo se Nákladní auto a snažilo se ji také vidět.
Tamhle, podívej se, na druhé straně ulice, ― ukázal Jeřáb svou střelou, která vypadala jako velmi dlouhá ruka.
Kde?
Tam, za stromy, ― řekl Jeřáb, protože nebyl jen chytrý, ale i vysoký!
Ne, nevidím, ― zklamal se Nákladní auto, ― pojďme tam rychleji!
Přátelé začali přecházet silnici. Došli už skoro do jejího středu a náhle uslyšeli skřípění brzd. Ze strachu se zmrazili na místě!
Kola skutečného velkého auta se zastavila pár centimetrů od nich! Z auta vystoupil muž a začal se dívat, co to leží uprostřed silnice. Viděl dvě nová autíčka a začal se rozhlížet kolem. Ale nikdo poblíž nebyl.
Zvláštní, ― pomyslel si muž, ― kdo je sem mohl zanechat?
Muž spěchal do práce a dlouho nepřemýšlel. Ještě jednou se rozhlédl, vzal autíčka a položil je na zadní sedadlo.
Vezmu je domů, můj syn se bude radovat! ― pomyslel si, usedl za volant a jel dál.
Celý den jezdila autíčka v autě a pak na nějaké výtluci spadla ze zadního sedadla na podlahu. Když muž večer přijel domů, už na ně zapomněl (protože na podlaze je nebylo vidět) a odešel domů bez autíček.
Jak se dostaneme ven? ― truchlilo Nákladní auto. ― Nikdy nenajdeme chlapce a Traktora.
Ale Jeřáb se zamyslel a řekl:
Ráno se muž vrátí a my vyjdeme otevřenými dveřmi. Musíme to jen udělat velmi rychle.
Příštího rána muž zase jel do práce a zatímco si čistil zrcadla a okna svého auta, naši přátelé se dostali ven přes pootevřené dveře. A rychle-rychle se spěchali schovat na trávníku v trávě.
Brzy muž odjel a autíčka se rozhlédla kolem.
Podívej, podívej, tamhle je školka! ― radostně vykřikl Jeřáb.
Kde? Kde? ― skákal Nákladní auto. ― Pojďme tam rychle!
Ale rychle se to nepovedlo. Jeřáb byl velmi vysoký a místo kol měl pásy. Nebyl přizpůsoben rychlé jízdě. A také stezka vedoucí ke školce nebyla asfaltová, ale zemní.
Konečně se dostali ke školce.
K brance přicházeli chlapci a dívky. Šli s maminkami nebo tatínky, někteří s babičkami nebo dědečky. Ale chlapce, kterého hledali, neviděli. Přišel čas na snídani a chlapec se neobjevil.
Není tady, nikdy ho nenajdeme, ― zase se zesmutnil Nákladní auto
Možná jsme si ho jen nevšimli… Možná přišel dříve, ― utěšoval přítele Jeřáb a sám se zamýšlel. Škrábnutím háku po kabině řekl:
Pojďme počkat do večera.
Tak to udělali. Velmi pozorně sledovali všechny děti, které přicházely a odcházely ze školky. Ale chlapce, který si koupil Traktora, nenašli.
Večer se školka vyprázdnila, brana se zavřela a jen nad vchodem osamělě svítila lampa.
Stmívalo se. Na obloze se objevily malé mraky. Přátelům se vůbec nechtělo dostat se pod déšť a zmoknou, a tak se začali dívat, kde by se mohli schovat. Jeřáb viděl, že v sousedním domě je nad dveřmi střecha a autíčka se tam vydala. Přátelé si udělali měkkou podestýlku z trávy a usadili se na noc. Pomalu začal padat déšť. Kapky deště bouchaly na střechu a jemně uspávaly naše unavené cestovatele.
Přitiskli se k sobě a usnuli.
A Traktor?
Když se Traktor v obchodě rozloučil s přáteli, vyšel ven s chlapcem. Chlapec ho ani na vteřinu nevypustil z rukou. Nejdřív šli po ulici a vedle po silnici se hnala auta. "Vžik, vžik", ― proletěla velmi blízko.
Chlapec jednou rukou držel maminku a druhou rukou si Traktora přitiskl k sobě. Pak se z nějakého důvodu zastavili. Maminka s netrpělivostí koukal někam do dálky a chlapec si prohlížel svou novou hračku.
Míšo, pojďme, náš autobus jede, – řekla maminka.
"Takže se ti říká Míša, ― pomyslel si Traktor, ― tak jsme se poznali!»
Pak dlouho jeli v tomto autobuse. Autobus někdy jel vpřed, někdy se otočil, někdy se úplně zastavil a nějaké lidi vešly nebo vyšly. Konečně i maminka s Míšou vyšly. Pak ještě chvíli šli po ulici, zatočili do dvora a přišli k velkým kovovým dveřím.
Něco zapípalo a šli dál. Ale vpředu je čekaly zase dveře. Všichni chvíli stáli a náhle se dveře uprostřed rozštěpily a rozjely. Míša s maminkou vešli dovnitř.
Traktor nikdy neviděl takový malý pokoj… Než se stačil rozhlédnout, náhle se pokoj začal pohybovat. Traktor se chtěl bát, ale Míša byl tak klidný, že se Traktor rozhodl se nebát. A opravdu, brzy se dveře zase hlasitě otevřely a Míša s maminkou vyšli (Jistě jste si všimli, že to byl výtah). Konečně maminka otevřela poslední dveře klíčem a všichni vešli do bytu.
Míša hned běžel do své pokoje si hrát s novou hračkou.
Když si Traktora vozil po podlaze, pohovce, posteli, zdi a stole, rozhodl se ho vzít na čerpací stanici, pak stavěl dům z kostek a pak… A pak ho maminka pozvala na večeři. A pak přišel čas spánku.
Samozřejmě si Míša lehla spát s novou hračkou. Abych byl upřímný, byl tak unavený, že velmi rychle usnul. Ale Traktor se mu nechtělo spát a začal si prohlížet pokoj a jeho obyvatele.
Míša měl velmi mnoho hraček. Celou skříň! A kostky, a nádobí, a autíčka, a panenky, a velký houpací kůň. A na křesle seděl velký chlupatý medvěd.
Prosím, omlouvám se, ― ozval se hlas odkudsi zdola, ― nemohl byste se trochu posunout, protože mi se složil roh.
Nejdřív Traktor nic nepochopil. Ale hlas se ozval znovu, už více naléhavě:
Omlouvám se, nemohl byste se trochu posunout, protože mi se složil roh!
Traktor se rozhlédl znovu a všiml si, že leží na polštáři. A u tohoto polštáře se opravdu složil roh.
Omlouvám se, prosím, ― odpověděl Traktor a odjel trochu dál.
Děkuji, ― řekl Polštář, ― vidím, že jste nová hračka našeho Míši.
Ano, koupili mě až dnes.
Vítejte! Míša je velmi dobrý chlapec. Má rád své hračky a hraje si s nimi tak opatrně, že se zdá, že brzy bude celý pokoj plný jeho hračkářských přátel! Chcete, abych vás všem představila?
Samozřejmě, budu vám velmi vděčný!
Polštář představil Traktora obyvatelům pokoje. Všichni si s ním potřásli rukou a začali se ptát, kde a jak ho koupili. Traktor s chutí vypravoval svůj příběh. Když mluvil o svých přátelích Jeřábu a Nákladním autě, náhle se mu stalo tak smutno… Pomyslel si, že je už nikdy neuvidí. Pak se malá panenka Natáša rozhodla nováčka rozveselit a požádala:
Vezmi mě prosím ve své lžíci. To musí být skvělé!
S chutí, – odpověděl Traktor a vzal si malou panenku na svou velkou lžíci.
Traktor jezdil po pokoji tam a zpět, točil se na místě, zvedal lžíci s panenkou velmi vysoko a Natáša zvonivě smála.
Pak se ze police svalil Vanka-Vstanka a pozval všechny tancovat. Petrushka začal hrát na harmoniku, vojáčci bouchali do bubnů, Medvěd a Zajíček si vzali tamburiny a Matrjošky se točily v radostném kruhu. Všem se stalo velmi veselo.
Autíčka se točila na místě, panenky tleskat, a Slon se tak rozběhl, že náhodou srazil ze police krabici s kostkami… Kostky s rachotem spadly na podlahu! Hračky zmlkly a skočily na svá místa.
Míša si oddechl a otočil se z boku na bok. Traktor mu pohladil hlavu a Polštář mu tiše zazpíval kolébavku. Nastala tichota. Hračky si vyměnily pohledy, usmály se a také si lehly spát…
Příštího dne Míša onemocněl a nešel do školky. Proto Jeřáb a Nákladní auto ho nemohli najít. Traktor se celý den hrál s Míšou a ani si neuvědomoval, že ho někde hledají jeho přátelé.
Ano, samozřejmě, naši přátelé ― Jeřáb a Nákladní auto… Usnuli přímo na prahu domu.
Všichni lidé spěchali do svých bytů a nevšímali si spících autíček vedle zdi. A jen jeden muž se zastavil, setřásl z deštníku kapky deště a… autíčka uslyšela známý hlas:
Ó, jak jste se sem dostali? Zapomněl jsem vás v autě… Zvláštní, velmi zvláštní…
Muž vzal hračky a položil je do tašky. Když přišel domů, běžel mu vstříc malý chlapec:
Táto, táto, přijel jsi!
Ahoj, Míšo. Mám pro tebe překvapení! ― a muž vytáhl z tašky Jeřáb a Nákladní auto. ― Našel jsem je na silnici. Sám nevím, jak se tam dostali. Tady, teď budou bydlet u tebe.
Míša byl velmi rád. Ale ještě více se radovali Jeřáb a Nákladní auto, když poznali toho chlapce, který si v obchodě koupil Traktora! A jak se radoval Traktor, když viděl své přátele!
Naši přátelé autíčka byli velmi šťastní, protože se setkali a byli zase spolu!
