Jednoho dne šel Václavek s maminkou do školky. Spěchali si tak, že si všimli kamene na cestě a chlapec se zakopnul a padl. Rozvalil se na cestě a plakal. Přiběhla k němu psí a olízla mu nos.
Maminka řekla:
Jak jsi si toho kamene nevšiml, musíš koukat pod nohy, teď ti budu muset koupit brýle.
Psí zamávala ocasem, hlasitě zalála a běžela vpřed, ohlížejíc se, jako by ukazovala cestu. Václavek a maminka šli za psí. Když se obrátili za roh, viděli jasný nápis nad dveřmi nějakého obchodu, který zde dříve nebyl.
Na nápisu bylo napsáno "Potřeby-kouzelnosti". Psí vběhla do obchodu, za ní vešli Václavek s maminkou. Maminka se prodavače zeptala, zda má brýle, aby bylo možné včas si všimnout kamenů a různých dlažebních kostek.
Ne, ale máme brýle, aby bylo vidět různé lahůdky s vyměnitelnými skly.
Odpověděl prodavač.
Jaké lahůdky, jaké hlouposti!
Překvapila se maminka. A prodavač položil na pult brýle se skly ze jahod:
Můžete si je vyzkoušet.
Maminka řekla, že jí takové brýle nebudou vyhovovat a vlastně brýle nepotřebuje, ale její syn potřebuje brýle, aby si všiml kamenů a různých dlažebních kostek.
Psí, skočivši na pult, zručným pohybem ocasu nasadila brýle se skly ze jahod na nos chlapce.
Ó!
Vykřikl Václavek.
Co se ti stalo?
Křičela maminka.
Jaká lahůdka!
Řekl chlapec, vzal si gumu ze stolu, která se v jeho rukou proměnila v zralou jahodu a snědl ji. Vzduchem se linula vůně jahod.
Co to je?
Zeptala se maminka. Ale prodavač jí neodpověděl. Sundal závěs ze stojanu u zdi, na jehož policích se třpytila různobarevná skla.
Co to je?
Zopakovala maminka svou otázku.
Toto jsou vyměnitelná skla pro brýle, budete si je brát?
Já tomu úplně nerozumím…
Začala maminka.
A jaká další skla máte?
Přerušil ji Václavek.
Tady, prosím, seznamte se.
Přivedl ho prodavač ke stojanu. Skla veselě zazpívala. Prodavač vzal brýle a vyměnil jahod skla za vinná skla, chlapec si brýle nasadil, vzal si tužku ležící na stole, která se hned proměnila v krásný svazek hroznů.
Bereme si brýle!
Radostně vykřikl chlapec.
Ano, ano, samozřejmě, bereme si je, ale máte návod k použití? A na jak dlouho je záruka? A kolik…
Řekla maminka.
Prodavač zabalil brýle a skla do sáčku, podal je chlapci a řekl:
Vám, jako našim prvním zákazníkům zdarma.
Úplně zdarma?
Zeptala se maminka.
Úplně.
A záruka?
A záruka vám není potřeba, brýle se mohou rozbít jen, pokud to budete chtít, přesněji řečeno, pokud nebudete chtít, aby vám pomáhaly.
"Haf-haf-haf", ozval se u stolu.
Ach, promiňte, skoro jsem zapomněl.
Přistoupil k psí a nasadil jí brýle se skly z klobásy.
Nebudete pozdě do školky?
Ach, děkuji, že jste mě upozornili. Musím jít do práce! Děkuji vám moc!
Vzpamatovala se maminka a spěchali do školky.
Když doprovodila syna k brance, pozdravila se s paní učitelkou, maminka běžela na autobusovou zastávku, měla zpoždění do práce. Václavek se vydal ke svým kamarádům ze třídy. Děti seděly v pískovišti a něco si modelovaly. Každé své. On také chtěl pracovat s pískem, ale neměl místo.
Jsi pozdě!
Řekla dívka Světlanka.
Hrajeme si na zeleninu a ovoce. Kupujte si zeleninu a ovoce!
Křičela.
A tady jsou banány! Tady jsou melouny, sice malé. A toto jsou moje ořechy.
Chlapec Semík si rozložil malé kamínky. Václavek velmi miloval ořechy, nasadil si brýle s ořechovými skly:
Velmi chutné oříšky.
Začal si brát kamínky a s potěšením je kousat. Semík řekl:
Co děláš? Hrajeme si, je to jen na oko.
Угощайся!
Václavek otevřel dlaň, v níž ležely oříšky.
Aha! Jsi si dělal legraci.
Uhodl chlapec Igorek. Viděl, jak Václavek brál kameny a nevšiml si, jak se proměnily v oříšky.
A kdo má pomeranče?
Zeptal se Václavek.
Tady.
Řekla Anička, ukazujíc své písečné ovoce.
Kupuji si.
Václavek si nasadil brýle s pomerančovými skly a všechny děti viděly, jak si vzal z Aniččina pultu pomeranč.
A my jsme také chodili do cirkusu. Tam strýček kouzelník vytahoval z klobouku králíka a ještě měl holubice, které se objevovaly z kapsy.
Řekla Katka.
Chci meloun!
Václavek vyměnil skla. Všechny děti překvapeně se shromáždily kolem melounu, který se objevil v pískovišti.
Jen ho musíme umýt a nakrájet.
Řekl Václavek. Zatímco děti seděly kolem s otevřenými ústy, běžel si pro talíře, kbelík s vodou a nůž. Když nakrájel meloun, řekl dětem:
Угощайтесь!
Děti opatrně si braly kousek melounu a opatrně ho zkoušely. Ale meloun byl velmi šťavnatý a sladký. Opatrnost zmizela. Václavek si sundal brýle a zeptal se malé Katky:
A ty co chceš?
Ananas.
Václavek vyměnil skla a nasadil brýle na Katku.
Ó!
Vykřikla, a pak najednou hlasitě se zasmála dívka, držíc v rukou velký ananas.
A já chci jablko!
Řekla Vlasta.
A já - broskev.
Řekl Míšek. Václavek jen stíhal vyměňovat skla. Paní učitelky si všimly, že v pískovišti se dějí podivuhodné věci.
Tak, kdo přinesl ovoce?
Zeptala se starší paní učitelka.
Umyli jste si je?
Umyli, umyli! Угощайтесь!
Řekl Václavek.
Ne, děkuji.
Má dnes někdo narozeniny?
Zajímala se, přistoupivši k pískovišti mladší paní učitelka.
A kde je dort?
Žertovala. Václavek jí podal brýle:
Tady je dort!
Ukázal na velkou hromadu písku. Mladší paní učitelka se zasmála, nasadila si brýle a řekla:
Virtuální piškot?
Je to skutečný. Zkuste si.
Řekl Václavek.
Odkud je dort? Přesně si pamatuji, že tu nebyl.
Překvapila se starší paní učitelka.
A vidíte to?
Zeptala se ji mladší paní učitelka. Sundala si brýle, opatrně natáhla ruku, chytila prstem krém, vyzkoušela si ho:
Vanilkový. Něco mi v krku vysychá.
Řekla.
Václavek vyměnil skla v brýlích a všichni viděli, že lžíce, kterou držela, se proměnila ve velkou láhev limonády. Otázavě se podívala na děti a starší paní učitelku. A starší paní učitelka řekla:
Pojďme oslavit…
Co oslavit?
Přerušila ji mladší paní učitelka.
Oslavme den zázraků!
Hurá!!!
Křičely děti. Brýle se předávaly z ruky do ruky, Václavek jen stíhal vyměňovat skla. Kolem pískovnice se shromáždilo všechno obyvatelstvo školky.
Byly tu paní učitelky a chůvy, kuchařka teta Mária, údržbář, správce a dokonce i ředitel školky, kandidát pedagogických věd. A všichni se угощались, všichni se smáli a všichni si navzájem gratulovali k svátku "Dne zázraků".
Když večer přišli rodiče, byli velmi překvapeni, protože děti a paní učitelky a chůvy a kuchařka teta Mária a údržbář a správce a dokonce i ředitel školky - kandidát pedagogických věd, kteří je potkali u brány, byli z nějakého důvodu potřísněni krémem a čokoládou.
