V jednom kouzelném lese žil a pobýval Zajíc. Tento dlouhouchý bydlel v malém domečku pod obrovským stromem, který rozprostíral své větve všemi směry. Každý den Zajíc vycházel ze svého domečku hledat potravu, a když se vrátil, pozval si k sobě své četné lesní přátele. Společně jedli a dělili se zajímavými příběhy.
Zajíc byl velmi laskavý, nikdy nikoho neurazil a vždy se snažil pomoci ostatním lesním obyvatelům. Jednou si dlouhouchý všiml oříšku, který upustila jeho kamarádka Veverka. Ořech spadl ze stromu a kutálel se z kopce. Zajíc to viděl a vyrazil za ním. Když ho dohnal, vrátil oříšek Veverce. Běhal velmi rychle a mohl předběhnout kteréhokoliv lesního obyvatele.
A jednou Zajíc pomohl Sově najít cestu domů. Jasné slunce oslepilo oči Sovičce a ona se ztratila. Zajíc viděl, že noční lovec sedí na větvi a pláče. Hned pochopil, co se děje, a nabídl svou pomoc.
A tak jednoho krásného rána se Zajíc probudil a vzpomněl si, že zítra má narozeniny. Samozřejmě si hned pomyslel, jaký dárek dostane. Často se totiž stává, že si přeješ jedno, ale dostaneš úplně jiný dárek. A pak je ti tak líto. A někdy usneš s myšlenkou, že by ti někdo daroval například novou hezkou hru, a opravdu ti ji darují. Ale pak si najednou změní názor a začneš si přát něco jiného.
Zajícovy úvahy přerušilo zpívání ptáků, kteří hlasitě zpívali své krásné písně. Zajíc natáhl tlapky, pořádně se protáhl a vstal. Vůbec nevěděl, co by si přál k narozeninám. Měl hračky, zajímavé knížky a krásné oblečení.
A tak se dlouhouchý rozhodl jít si do lesa na procházku. Tam mu určitě někdo pomůže rozhodnout se, jaký dárek si přeje.
Zajíc běží lesem a najednou vidí před sebou Krota.
Ahoj, kamaráde!
Zajíc se radoval ze setkání.
Ahoj.
Sotva slyšitelně mumlal Krt.
A proč jsi takový smutný? Stalo se něco?
Vesele se zeptal Zajíc.
Ne, nic. Jen jsem unavený. Celý den jsem kopал noru a všechno sám, bez nástrojů a pomoci.
Odpověděl Krt.
Zajíc se zamyslel, podřepal si hlavu a řekl:
Ó, to bude ideální dárek! Tak ahoj, Krte, musím ještě spoustu věcí stihnout.
Zajíc běžel dál lesem. A najednou před ním s rachotem na zem dopadla velká taška s oříšky.
Hej, tam nahoře. Co to děláte! Nic vám není, že tu stojím pod stromem a málem jste mi rozbili čelo?
Křičel Zajíc a zvedal svou dlouhouchOU hlavu.
Promiň, kamaráde!
Ozval se vinný hlas shora.
Zajíc zvedl hlavu a viděl na větvi Veverku.
Upustila jsem tašku, do které sbírám oříšky. Je už velmi stará a ucho se jí odlomilo. Promiň prosím, nechtěla jsem to.
Veverka skočila ze stromu na zem a stydlivě se usmála.
Zajíc si znovu podřepal hlavu, pozorně si tašku prohlédl a pokračoval dál.
Běží lesem, zpívá si písničku, myslí na zítřek. A najednou jeho myšlenky přerušil strašný zvuk. Byl to Datel, který v stromě vrtá dutinu.
Hej, Datele, ahoj, kamaráde!
Křičel Zajíc.
Ahoj, Zajíčku. Právě si dělám novou dutinu, musím se připravit na zimu, musím se zateplit. Minulou zimu jsem zimoval v malém domečku a tak jsem zmrzl, že jsem dva týdny vařil bobule a pil čaj.
Odpověděl Datel.
Mezitím se venku už stmívalo, takže se Zajíc rozhodl vrátit domů. Chtěl si dnes jít brzy spát, aby se zítra brzy probudil. Zítra má narozeniny a nemůže se dočkat darů.
Každý rok si Zajíc přeje něco, a dárky se v jeho domečku objeví brzy ráno. Kdo je přináší — dosud se neví. Ale Zajíc ví, že bez dárku nikdy nezůstane.
Zajíc si lehł do své teplé postele a začal snít. Co se dělo v jeho hlavě, v jeho myšlenkách — není známo. Ale hlavní je, že Zajíc věděl, co chce, a velmi věřil, že se to určitě splní.
Ráno se probudil v nádherné náladě. Když vstal z postele a přistoupil ke dveřím, viděl obrovskou krabici. Hurá! To je dárek!
Na dveře se zaklepalo a Zajíc spěchal otevřít. Na prahu stáli Krt, Veverka a Datel.
Všechno nejlepší k narozeninám, příteli!
Křičeli všichni najednou.
Děkuji vám moc! Děkuji, že jste nezapomněli na moje narozeniny a přišli mě pogratulovat. Právě jsem se chystal otevřít svůj dárek! Pojďte rychle!
Zajíc se radoval.
Zajíc postavil krabici do středu a začal ji otevírat. Natáhl tlapku dolů a radostně řekl:
Toto je pro tebe! Budeš kopat nory rychle a snadno!
Podal krásnou zářivou lopatu Krtovi.
A toto — pro tebe!
Zajíc vytáhl z krabice krásnou červenou tašku a podal ji Veverče.
Na oříšky se tato taška bude hodit.
Zajícovi přátelé oněměli, nemohli pochopit, co se vlastně děje! Proč Zajíc dává dárky jim, když má on narozeniny?!
A toto — pro tebe!
Zajíc vytáhl z krabice sadu kladívek pro Datela.
Aby sis nepoškodil zobák o tvrdou kůru stromu. Postavíš si velký a teplý domek.
Co to znamená?
Všichni Zajícovi přátelé najednou zmateni křičeli!
To znamená, přátelé, že jsem si k narozeninám objednal přátele, nebo spíše štěstí pro přátele. Protože když se vám bude dařit, budu šťastný i já s vámi! Věrní přátelé — to je nejlepší dárek na světě!
