Žil byl na světě medvěd, mladý a velmi bohatý. Jeho otec dříve vlastnil mnoho společností po celém světě, ale když zestárnul, všechno řízení předal do rukou svému synovi — Medvědovi Pavlovičovi. Hlavním zdrojem příjmů v rodině byly farmy a pole, kde se pěstovaly různé plodiny.
Nástupce studoval na prestižní univerzitě někde v zahraničí a vůbec se nezajímal o otcovy záležitosti. Všechny své povinnosti týkající se pěstování různých plodin přeložil na muže, který byl v zemědělství opravdovým profesionálem. Muž se jmenoval Jan.
Měl velkou, velmi velkou rodinu: krásnou manželku, čtyři syny a dvě dcery. A samozřejmě peníze na všechny nikdy nestačily: dívkám bylo třeba koupit krásné šaty, šperky, a synům bylo třeba každý měsíc vyměňovat telefony nebo tablety, byli tak aktivní a neustále své věci ztráceli nebo rozbíjeli.
Medvěd Pavlovič v zahraničí vůbec nesledoval pole. A když přišel čas na sklizeň, mladý správce se začal věnovat novému zábavě — počítačovým hrám, a co se týče řepy, kterou zasadili na dvou hektarech, tomu vůbec nevěnoval pozornost. Každý den Jan volal svému nadřízenému — medvědovi, aby se zeptal na povolení ke sklizni, ale ten neměl čas. Muž medvědovi volá po telefonu, posílá e-maily, ale žádná odpověď. A jen jeden způsob se našel, jak se s vedoucím spojit – Skype.
Ahoj, Medvěde Pavlovič! Proč se tě nemůžu dodzvolat?! Přišel čas sklízet řepu, a ty pořád nejsi k dispozici!
Rozčileně křičel muž do obrazovky notebooku.
A proč by mě to mělo zajímat? Mně jde jen o to, aby z té řepy byly peníze. Ty si vezmi vrchlíky na naší moderní technice, kterou koupil otec, a kořínky vyhoď.
Odpověděl medvěd.
Co to říkáš? Přece v řepě je nejcennější kořen, ne vrchlík!
Ještě hlasitěji křičel muž.
Tak kdo je tady pánem? Kdo je tady šéf, já nebo ty? Tak dělej, co ti říkám.
Zabručel Medvěd Pavlovič a odpojil se.
Jak je to možné!
Pomyslel si Jan.
Nebude žádný zisk, když budu dělat, co medvěd říká, a já musím živit rodinu.
A tak se muž rozhodl medvěda oklamat. Sám vykořenil kořeny a prodal je za hranice za tři cesty, a vrchlíky poslal podle pokynů medvěda do Koreje. Samozřejmě nebyl žádný zisk, a medvěd se urgentně spojil s mužem.
Slyšíš, Jane! Proč z naší řepy není žádný zisk? Udělal jsi všechno tak, jak jsem ti řekl?
Ano! Vrchlíky jsem poslal do Koreje a kořeny jsem zpracoval na nové technice a vyhodil!
Sebejistě odpověděl muž.
Divné. Tak brzy budeme sklízet pšenici, zkusíme to naopak — prodáme kořeny a vrchlíky vyhodíme. Rozumíš? Pozor, muži, nezaměň si to!
Nestarej se, Medvěde Pavlovič, všechno udělám nejlépe!
Usmívavě odpověděl muž a odpojil se.
Při sklizni pšenice na polích si Jan počínal stejně chytře — udělal všechno správně, jak se patří, a medvědovi prokázal službu — splnil všechny jeho hloupé příkazy.
Co se to zase děje?
Hrozivě křičel medvěd do obrazovky notebooku.
Proč zase není žádný zisk? Ty jsi všechno zamíchal?
Jak to myslíš, medvěde? Udělal jsem všechno, jak jsi řekl – prodal jsem kořeny, vyhodil vrchlíky.
Klidně odpověděl muž.
A proč jsme pak vůbec nedostali žádné peníze, žádný zisk? Je pšenice dnes tak levná?
Křičel rozběsněný medvěd. Ukázalo se, že o všem, co se dělo, se dozvěděl starý otec, který všechny své záležitosti svěřil pod kontrolu syna, a jak se ukázalo, udělal chybu.
Od té doby přestal otec-medvěd synovi-medvědovi vycházet vstříc: žádné kapesné, žádné nové stylové věci, nic nekupoval a nedával. Dokonce mu vzal nový Lamborghini a místo něj mu koupil starou Ladu.
Takto si muž poradil s medvědem, sám si našetřil peníze a svým dětem zajistil dlouhý a šťastný život.
Čtěte nové pohádky, aby se vám nic podobného nikdy nestalo.
