V jednom malém městečku, kde žila pouze auta, se objevila nová obyvatelka, nové červené autíčko. Přitahovalo pozornost ostatních aut, všechna s ním chtěla být kamarádi, ale červené autíčko bylo hrozně pyšné, nejen že nechtělo být kamarádem, ale ani se nechtělo zdravit!
Dobré ráno! Dnes je krásný den, že ano? — pozdravilo ho malé staré nákladní auto, kterému už dlouho chyběla nová barva, ale krásné autíčko si ho ani nevšimlo.
Ostatním autům se také velmi nelíbilo chování jejich nové sousedky, jak se kolem nich prohnala, předstírala, že si jich vůbec nevšimla, a velmi brzy začala jednat stejně vůči ní.
Jednoho letního rána se červené autíčko vydalo na cestu za město — na procházku. Užívalo si teplého slunečka, když najednou uslyšelo prasknutí. Praskla mu pneumatika a autíčko v spěchu zapomnělo doma náhradní kolo!
Nic se neděje, — začalo se utěšovat. — Teď určitě někdo ze sousedů pojede a pomůže mi!
Skutečně, ranní procházky po této cestě se líbily mnoha autům z města, a velmi brzy vidělo červené autíčko svou sousedku z vedlejší garáže, ale ta jen projela kolem, ani se nezastavila.
Možná si mě nevšimla?, — myslelo si červené autíčko, ale i další známá a neznámá auta spěchala po svých věcech, nikdo si ho nevšimlo.
Červené autíčko, zapomínajíc na svou pýchu, troubilo, ale bylo jako neviditelné, nikdo ho neviděl.
Co se to děje?, — myslelo si.
Mohu vám pomoci? — najednou slyšelo autíčko. Bylo to staré nákladní auto.
Ano, samozřejmě, praskla mi pneumatika!
Mám právě náhradní kola, vezl jsem je pro kamaráda do obchodu, ale myslím, že se neurazí, když mu přivezu trochu méně kol, než obvykle — veselě si povídalo nákladní auto.
Děkuji vám moc. Auta v tomto městě jsou velmi nevychovaná, ani se nezastaví, je to hrůza!
—Nebo to nejsou oni nevychovaní? — vážně řeklo nákladní auto.
Co tím chcete říci?
Prostě se chovali tak, jak jste se chovali vy k nim!
Kdyby se červené autíčko mohlo zčervenat, zčervenalo by se, ale už bylo červené! Proto se sotva slyšitelně zeptalo:
A proč jste mi pomohl? Já jsem se k vám také nechoval příliš hezky.
Protože já jsem já! — veselě odpovědělo nákladní auto, — Měl bys se chovat k ostatním tak, jak bys chtěl, aby se chovali k tobě!
Červené autíčko se zamyslelo, zbytek dne nezjíždělo z garáže.
A následující den to bylo již jiné autíčko.
Zdravilo se se všemi, bylo ke všem laskavé, a velmi brzy mělo spoustu-spoustu přátel, ale jeho nejmilejším přítelem bylo staré nákladní auto!
