Žil jednou na světě chlapec Vova. Byl to velmi laskavé a chytré dítě. Nikdy neopustil přátele v nouzi a vždy pomáhal mamince. Máma a táta velmi milovali svého synka. Vova chodil do starší skupiny mateřské školy a paní učitelka ho vždy chválila.
Jednoho dne v mateřské škole proběhl den oblíbené hračky. Všechny děti měly přinést svou hračku a povědět o ní ostatním. Vova dlouho nemohl rozhodnout, kterou hračku si vezme. Vybíral si mezi plyšovým medvědem s vypadlým okem a velkým červeným nákladním autem. Máma mu poradila vzít si auto, a Vova ji poslouchl, i když auto nebyla jeho nejoblíbenější hračka.
Když se všechny děti sešly v mateřské škole, paní učitelka je požádala, aby si sedli do kruhu a postupně vyprávěly o svých hračkách. Děti vyprávěly, proč si vybraly tu či onu hračku. Někdo přinesl panenku, někdo, jako Vova, autíčko, mnoho dětí mělo měkké hračky. Ale Vovu obzvláště zaujal malý, ale velmi krásný nový robot, který přinesl chlapec Saša. S nadšením o něm vyprávěl:
Je to automatický robot s dálkovým ovládáním. Umí chodit, zpívá písně a mluví.
Děti poslouchaly Sašu velmi pozorně. Všem se robot tak líbil, že ho začaly prosit, aby si s ním mohly pohrát.
A navíc je opravdu živý. Když se na něj nedíváš, může se sám pohybovat a mluvit.
To není možné! — řekla dívka Máša.
Všechno si vymýšlíš! — podpořil ji Vova.
Ale ne! A pokud mi nevěříte, nebudu si vás nechat s ním hrát, — Saša se rozrušil, že mu děti nevěřily, a robot si vzal zpět do své skříňky.
Když všichni představili své hračky, paní učitelka dovolila dětem, aby si hrály do oběda samy. Radostně si vyměňovaly hračky, všechny kromě Saši. Svého robota nikomu nedal.
Vova si nechtěl hrát s autíčkem, které si přinesl. A ostatní hračky ostatních dětí ho nezajímaly. Teď snil o tom, že by si mohl pohrát s robotem. Ale Saša byl lakomý a nikomu ho nedal. V Vovově hlavě созрел zlý plán. Sám nevěděl, odkud se v něm takové myšlenky vzaly, a velmi se jich bál.
Vova si myslel, že když nikdo nevidí, může se vkrást do skříňky, kam si Saša robota schoval, a vzít si ho. Nikdo si ničeho nevšimne, a on si s ním pohraje a určitě ho vrátí na místo. Vova se nemohl bránit vznikajícímu přání. Věděl, že brát cizí věci bez povolení nelze, ale tak moc chtěl si pohrát s robotem, že se rozhodl porušit toto důležité pravidlo.
Čekal, až se Saša zahraje s ostatními dětmi a paní učitelka začne prostírat na oběd. Ujistil se, že ho nikdo neuvidí, a vkradl se do šatny ke skříňkám. Rychle našel správnou skříňku s robotem. Na ní bylo velkými písmeny napsáno „Saša